Zápisky o (ne)obyčejném životě

Včera jsme se školou absolvovali divadelní představení v Městském divadle ve Zlíně. Na programu bylo drama Maryša, které patří mezi jedno z nejvýraznějších děl bratů Mrštíkových. Myslím, že Městské divadlo pojalo Maryšu velmi autenticky. Drama zůstalo v podstatě analogické s originálem, byla zde jak dobová mluva, tak muzika. Právě to mě na Maryše zaujalo – nikdo se nesnažil hru pojmout jakkoli novátorsky.

Obsah: Krásná Maryša (Petra Hřebíčková) je dcerou sedláka Lízala (Dušan Sitek), který jí smluví sňatek s mlynářem Vávrou (Radoslav Šopík). Maryša se tomuto sňatku příčí, seč jí síly stačí, protože miluje chudého Františka (Josef Koller), který právě odchází do Brna na vojnu. Maryša se vůli rodičů brání opravdu statečně, ale bohužel se jí nepodaří zlomit vůli tvrdé matky, která chce pro Maryšu „jen to nejlepší“. Sedlák Lízal vidí dceřiny slzy také s těžkým srdcem, ale doufá, že dívka na Francka časem zapomene a přivykne si na svého muže.

Maryša nakonec podvolí vůli celé rodiny a za Vávru se provdá. Není však s postarším vdovcem šťastná. Bledne, slábne, manžel ji bije a v podstatě se ztrácí před očima. Lízal nese Maryšino utrpení těžce, uvědomuje si, že se všechno toto utrpení děje jen díky němu, neboť právě on tento „výhodný“ sňatek smluvil. Také František se vrací z vojny živ a zdráv a je zdrcen zprávou, že se jeho milovaná Maryša vdala. Jednoho dne přichází do jejího domu a prosí ji, aby s ním odešla do Brna. Maryša by jeho nabídku s největší radostí přijala, ale ví, že je to nemožné. Proto ho prosí, aby co nejdříve odešel a zapomněl na ni. Vávra se krátce po jejich rozhovoru vrací domů a násilím donutí služebnou, aby vyzradila jméno muže, který před chvíli vyšel z jejich domů. Rozára je nucena říci pravdu a Vávru chytí amok. Vezme pušku a chce jít Francka zastřelit.  Po této scéně se Maryša definitivně rozhodne: nasype manželovi do kávy jed, který jej zabije. Dalšího rána tak také učinila.

Zlínské divadlo zahrálo Maryšu skutečně přesvědčivě. Scéna byla poměrně prostá, přesto jí však nic nechybělo. Dialogy i hudba byly dobové a všichni herci podali vynikající výkony. Vřele doporučuji všem milovníkům divadla!

Kapela: Oasis (Velká Británie)

Název desky: Dig Out Your Soul

Forma nosiče: CD

Vydavatelství: Sony BMG

Počet písní: 13

Total time: 53:39

Hodnocení: ****+ ½*

Nej skladby na albu: Bag It Up, The Turning, I´m Outta Time

Noví Oasis, to je prostě bomba. Trochu silná slova na začátek, co říkáte? Zvlášť od někoho, pro nějž je Dig Out Your Soul první deskou Oasis, kterou slyšel celou. Stydím se, ale je to tak. Přesto mě tahle ta deska, která mě nabíjí energií a při které se mi oprávněně vaří krev v těle (hlavně u Bag It Up a The Turning) fakt dost vzala.

Bratři Gallagherovi jsou opravdu docela zvláštní týpci. Opět stihli pourážet půlku britských kapel (hodně se opřeli i do Coldplay), ale to u nich ostatně není nic neobvyklého. Dalo by se bez nadsázky říct, že tohle je vlastně taková forma jejich self-propagace. Akorát, že kluci se nebojí použít i poněkud peprnější slova 

Nechme však stranou jejich etické prohřešky a pojďme se podívat, jestli jsou stále ti dobří muzikanti, co umí napsat chytlavku typu Wonderwall. A jo, umí. Už nikdy asi nevznikne Wonderwall na druhou (ostatně, mohl by to po nich někdo chtít?), ale Dig Out Your Soul je deskou, na které to Oasis náramně šlape. Je zde několik velice chytlavých skladeb se silnými rify (Bag It, The Turning), i písničky, které nabízejí jakési „beatlesacko-lennonovské“ aroma (I´m Outta Time), které docela až šokuje svým nádherným alternativním duchem. Takhle si představuju „baladu od Oasis“! Škoda, že je taková lahůdka na albu jen jedna.

Vynikající je i popěvková (Get Off Your) High Horse. Oasis zřejmě pochopili, že můžou být originální i bez podmanivých rifů. Dokáží si posluchače udržet i se španělkou v náruči. Stačí mít dobrý nápad. A těch má kapela na Dig Out Your Soul sakra dost (viz. ještě The Stock Of The Lightning). Zkrátka, ten, kdo říká, že Oasis už nejsou co bývali, kecá. Mně je docela jedno, co dřív dělali nebo nedělali. Mě zajímá současnost. A Dig Out Your Soul není moc co vytknout, je totiž (téměř) dokonalá.

Kapela: Travis (Skotsko)

Název desky: Ode To J.Smith

Forma nosiče: CD

Vydavatelství: Universal Music

Počet písní: 11

Total time: 36:56

Hodnocení: **** + ½*

Nej skladby na albu: Chinese Blues, Last Words, J.Smith

Nenápadná čtveřice seskupená kolem Frana Healyho opět dala dohromady muzikantské nápady a výsledné snažení můžete zhodnotit v novince Ode To J.Smith, která vyšla na konci září.

Pro ty, kteří si díky předešlému počinu The Boy With No Name přivykli na poklidné melodie, které hladí na duši, bude novinka trošku šok. Nádherné nostalgické krasosmutnění, které bylo pro předešlou desku tolik příznačné, je totiž na Ode To J.Smith celkem znatelně potlačené. Album má více poloh, je pestré a zvukově různorodé. Trochu zaskočit vás může hned úvodní Chinese Blues, která je na Travis až moc „tvrdá“. Nicméně kapele nelze upřít jednu věc, i nadále jim zůstává talent napsat písničku, která vás skutečně zaujme a nadchne.  Ode To J.Smith nabízí živelnější skladby (Something Anything), ale zároveň i klasické „travisovské“ singly, které si hned oblíbíte (především Last Words – jeden z největších adeptů na hit).

Samozřejmě, že Travis se prostě „nemohli“ posunout úplně někam jinam, to by nezvládl snad vůbec nikdo. A proto je zde pár typických krasosmutnících tracků, ke kterým možná budete potřebovat kapesníky (Broken Mirror, Friends). Quite Free v mnohém připomíná sympatické písně, které jste mohli zaslechnout i na předchozím počinu (má něco z Closer i Selfish Jean). Jinými slovy, Ode To J.Smith je v některých směrech trochu odlišná, ale pouze v kladném slova smyslu. Travis totiž nezůstali spát na vavřínech a předkládají svým fandům nové a velmi originální písničky (J.Smith), které vás svou originalitou buď naprosto nadchnou a nebo s vámi nic neudělají (malá pravděpodobnost).

Kdybych to měla nějak zesumírovat, nezbylo by nic jiného, než uznat, že i tato deska se Travis fakt povedla. Album nabízí pestré skladby, které nenudí a příjemně se poslouchají. Takhle má holt vypadat poctivá kytarovka!

P.S. Moc chválím i závěrečnou, velmi autentickou skladbu Before You Were Young, z té mrazí.

Film: Nestyda (Česká republika)

Režie: Jan Hřebejk

Žánr: Komedie

Hrají: Jiří Macháček, Pavel Liška, Emília Vašáryová, Simona Babčáková ad.

Hodnocení: *** + ½*

Dá se s manželkou rozvést kvůli tomu, že má velký nos? Odpověď zní ANO! Přesně tohle se totiž stalo „rosničákovi“ Oskarovi (Jiří Macháček), který žil v poměrně spokojeném manželství se ženou Zuzanou (Simona Babčáková) a roztomilým synkem Kubíkem. Jenže jedné noci Oskar zjistí, že má jeho žena z profilu opravdu velký nos. Sám tomuto zjištění nemůže uvěřit, a tak si to štráduje ke svatebnímu fotoalbu, a zjistí, že zjevná „nadstandardní“ velikost manželčina nosu nebyl jen pouhý přelud. Proto se šokovaný Oskar rozhodne, že na chvíli ulehne do náruče náruživé Maďarky (která je mj. milovnicí želv), která po večerech hlídala jeho syna. Jenže i tato jeho aférka se brzy provalí a s dosud úspěšným rosničákem (bývalým učitelem), to jde najednou z kopce. Manželka mu jeho aférku nehodlá trpět, z práce jej vyhodí a i milenka už není tím, co bývala (především se ukazuje, že milenka má sice krásné tělo a velikou sexuální fantazii, ale jinak má v hlavě prázdno).

Oskar se proto rozhodne, že se svým zmrveným životem něco udělá. Najde si novou práci a spustí se se známou, byť poněkud starší zpěvačkou Norou (Emília Vašáryová). Prožijí spolu krátký vztah, díky kterému se Oskar dostane i na přední stránky bulvárních časopisů. Takže si ani tentokrát moc nepomohl. Zato jeho bývalé ženě se daří výborně. Našla si nového přítele (Pavel Liška), kterému se její velký nos opravdu líbí. Kromě toho je Zuzana podporována i rodiči Oskara (Nina Divíšková a Pavel Landovský) a zdá se, že je opravdu šťastná. Zato Oskar dopadl opravdu bídně. Je opuštěný, má ne zrovna prosperující job a žádná nová přítelkyně na obzoru není. No nebylo by mu lépe u milující manželky s velkým nosem? Na některá poznání však přichází až příliš pozdě…

Nestyda je vtipný snímek, který vznikl na základě bestselleru Michala Viewegha „Povídky o manželství a sexu“. Film je příjemný, obsahuje nejednu vtipnou (viz. situace s „vyždímanou“ korytnačkou), ale i trapnou situaci (např. setkání s bývalou žačkou Simčou v night clubu). Nestyda je pohodový film s dobrým hereckým obsazením, který vám zpříjemní večer.

Hned na úvod zásadní otázka – mění informační technologie svět? Moje odpověď zní jednoznačně ano, a to i přesto, že jsem pořád jenom laik, takový ten běžný Franta uživatel a zřejmě jím už i zůstanu Nicméně informatika a nepřeberné možnosti technologie, která se den ode dne vyvíjí rychleji, je všude kolem mě, což dokazuje i fakt, že jakmile ráno rozlepím oči, moje první kroky vedou k mému notebooku – to je moje cesta k cíli, tam je vše, co mě udržuje v kontaktu se světem. Možná to zní stejně utopicky jako Čapkova Válka s mloky, ale je to tak… Bohužel i bohudík

Není tomu tak dávno, co jsem zastávala názor, že „počítač je složitá krabice, kterou nehodlám nijak blíž zkoumat“ (informatikům se asi musí při této mé originální „definici“ protáčet panenky, což? ), nicméně pak jsem začala zjišťovat, že můj vcelku negativní postoj k informatice mi bude bránit v dalším vývoji. Pokud jsem se chtěla hnout z místa, musela jsem najít kompromis a najít si cestu k počítačům a všemu, co s tím souviselo… Because IT Is All Around Us…

Uběhly tři roky a bez svého NB bych byla naprosto v pasti. Začínám přicházet informatice na chuť, zřejmě i proto, že jsem zjistila, že Internet, počítač, MUC (Multi-User Chat; chat určen uživatelům Jabberu) a vše kolem toho, je jádro veškerého dění. Je to zdroj neustálých (aktuálních) informací, je to způsob, jak být neustále v kontaktu s vašimi blízkými. Bez Jabberu, e-mailu a mých webových stránek bych byla prostě ztracená!
Díky internetu se můžu sebevzdělávat, najdu tam vše, nač si jen vzpomenu bez větších problémů – stačí jen použít správný vyhledávač a vhodně zvolit hledaný termín. Díky tomu, že jsem se jaksi pokusila sžít s informatikou a všemi těmi možnostmi, které beze sporu má, musím uznat, že jsem tak trochu ztratila zájem o „tradice“ – už mě nebaví psát dopisy, naťukat mail je přeci rychlejší, dokonce i knížky se dají číst v PC. Informatika mě holt tak trochu pohltila (z praktického hlediska, z teoretického rozhodně ne ), což je špatně a já to vím, jenže nějak už s tím neumím nic udělat. Dřív jsem skoro ani nevěděla, že existuje vícero typů operačních systémů a dnes? Uvažuji o tom, že budu mít dokonce dva OS v jednom NB, holt v informatice není nic nemožné – tam se hranice „nemožnosti“ celkem snadno stírají…
Vraťme se ale zpět k otázce v nadpisu: Je informatika a technologie cestou k cíli nebo cestou do záhuby? Každý by asi odpověděl jinak, já to však vidím tak půl na půl, tak je to ale ve všem. Každá věc má svoje plusy a mínusy, informatika a technologie rovněž. Jak to vidíte vy? Napište své mínění do komentářů, je dobré znát v takových rozporuplných otázkách veřejné mínění