Zápisky o (ne)obyčejném životě

Napsat objektivní článek o Twilight sáze a vyhnout se přitom subjektivnímu hodnocení není nikterak snadné. Ještě horší je to tehdy, řadíte-li se do řad obdivovatelek Roberta Pattinsona a tak trochu si kvůli tomu připadáte trapně.

Twilight ságu a šílenství okolo ní jsem dlouhé měsíce odmítala. Až zhruba před dvěma měsíci jsem se rozhodla, že tenhle mírně outsiderský a odsuzovaný film vezmu na milost a utvořím si na něj vlastní názor. Jednoho pátečního večera jsem tedy zasedla k notebooku, stiskla tlačítko „play“ a s napětím jsem čekala, kdy na mě vyskočí nějaký upír. Kupodivu nevyskočil. Místo toho se na obrazovce objevil trochu nevkusně namaskovaný mladík se zajímavým, bledým obličejem. Ano, Edward Cullen, nebo-li Robert Pattinson. Do jeho přízně se tak trochu snažila vetřít ne zvlášť krásná dívka Bella,v reálu devatenáctiletá Kristen Stewart. Na prvním dílu ságy, na Stmívání, bylo od začátku něco přitažlivého, ačkoli vnitřní přesvědčení, že je to jenom hollywoodský kýč ve mně vzrůstalo s každou další odehranou scénou. Ale přesto – nádherná příroda, uhrančivý pohled Roba Pattinsona a do toho všeho romantická hudba Cartera Burwella. Tohle všechno přeci muselo zabrat. A taky zabralo. Hlavně závěr filmu. Otázkou bylo, jestli tohle všechno emoční něco vyplývající tak nějak z ničeho bude jen krátkodobou záležitostí nebo po sobě zanechá něco víc. Nerada totiž podléhám teenagerským mániím, zvlášť proto, že bych si už konečně chtěla připadat dospěle . Dospělost – nedospělost, následující týden už mi ležela na stole kniha o čtyř set stranách, ráda si srovnávám knihy a filmy. Za pět dnů už jsem opět neměla co číst, ovšem zjistila jsem, že tvůrci filmu udělali z příběhu opravdu tak trochu hollywoodskou odrhovačku pro mladé slečny. Příběh byl značně modifikován a výběr hlavního hrdiny se ukázal jako dokonalý tah. Pattinson má totiž své kouzlo, neotřelou image a k tomu všemu ještě neuvěřitelně zajímavý hlas. Tady bych chtěla podotknout, že český dabing tak trochu zprznil celkový dojem z jeho postavy. Zatímco Rob mluví ve svém rodném jazyku zvučnou angličtinou a se zastřeným hlasem, dabing Honzy Maxiána (jinak mého oblíbeného dabéra) z něj udělal ukňouraného týpka, co se neumí vyjádřit jasně a výstižně. Na maximum mě např. vytáčelo jeho věčné fňukání, vzdychání a lámavé větné konstrukce. Díky českému dabingu zkrátka ztratila postava Edwarda Cullena na mužnosti a tak trochu i na normálnosti

S napětím jsem se tedy jala očekávat premiéru druhého dílu ságy, který nese název New Moon. Premiéra v ČR je sice až zítra, ale jako správná fanynka jsem nedočkavě zkoumala, kde bych si snímek mohla obstarat ještě před premiérou. Podařilo se. Hodnocení na csfd.cz mě sice moc nenavnadilo, ale říkala jsem si, že si opět udělám obrázek raději sama. V šest hodin jsem tedy opět zmáčkla tlačítko „play“ a s napětím čekala, co se bude dít. Robert Pattinson opět nastoupil na scénu. Fajn, říkala jsem si. Když otevřel ústa a pronesl první větu, fascinovaně jsem na něj zírala. Opravdu krásná barva hlasu, proč jen je ten český dabing tak úděsný? Totéž vcelku platí i o dabingu Kristen Steward, i když její „český hlas“ nevyzní tak uměle jako ten Pattinsonův.

Belliny osmnáctiny-oslava u Cullenů-několik polibků, už ne tolik obávaných jako v prvním díle-poranění Belly-Jasperova chuť si na Belle smlsnout. Dvakrát vyslovená věta „I love You“ a nečekaný rozchod ústředních hrdinů. Tolik k úvodu filmu. Edwardovi to na birthday party opravdu neskutečně slušelo, opět jsem na pár minut zapomněla na to, že jsem dle občanky už dva roky dospělá, a vrátila jsem se do pubescentního věku. Obdivně jsem na Roba vejrala, divím se, že mi netekly sliny Jo, je to trapné, já vím. Ale on je zkrátka dokonalý. Edward odchází na dvě hodiny z obrazovky. Na scénu totiž přichází Jacob, tedy Taylor Lautner, který je sice o dva roky mladší než já, ale vypadá minimálně na dvacet. Dvě hodiny utečou jako nic, máme tu závěrečnou půlhodinku a Edward je zpátky na scéně, rozhodnutý skoncovat s údělem upíra. Objevuje se tedy do půl těla nahý, což potěší především ženské pokolení, že Scéna, kdy se Bella vrhne Edwardovi do náruče a zařve „Don´t Move, Open Your Eyes, I´m Alive“ je opravdu působivá. Pak se samozřejmě nevyhneme typickému vysvětlování, že ji Edward vlastně opustit nechtěl, ale musel apod. Bella je opět hrdinkou dne, zvlášť, když zabrání tomu, aby jejímu drahému zakroutili krkem. To se samo sebou nelíbí Jacobovi, který si na Bellu tak nějak dělal nároky a patrně si myslel, že toho dosáhne tak, že bude 110 minut ve filmu do půl těla nahý, s tetováním na ramenu a novým účesem k tomu. Snaha pěkná, ale Edward je jen jeden Závěr je jako vždy hra na city, posvátná věta „Marry Me, Bella“ zazněla, takže jsem byla relativně spokojená…

New Moon má v podstatě dost chyb, rozhodně není dokonalý. Zároveň ale nesouhlasím s názorem, že je to film trapný a nebo že je to „soft porno pro holky“. Film se taky dost často potýká s kritikou na adresu Kristen Stewartové a Roberta Pattinsona. Podle některých hodnotících Kristen svou roli naprosto nezvládla. S tímto názorem já tedy rozhodně nesouhlasím. Myslím, že role Belly je zahraná dobře, nejvíc se mi líbilo, jak herečka zahrála noční můry. Podobné kritice je vystaven i Robert, jen s dodatkem, že filmu vlastně moc není, a tak to není na škodu. Já si opět myslím opak a např. při recitaci Shakespeara je herec opravdu úžasný. Jen proto, že se ve filmu objeví několik svalnatých naháčů (samozřejmě jen do půl těla), nenazvala bych Nový měsíc hned „soft pornem“, ale rýpalové si vždycky něco najdou. Narážky, že je film emo snímkem a že není Bella normální bych taky brala s nadhledem, o tom, že si připadá stará se víceméně nikde nezmínila a její sebevražedné pokusy sice nejsou normální, ale je normální chodit s upírem? Může se to stát v reálném světě? Odpovězte si dle svého.

Mnozí možná čekali, že přinese režisér Chris Weitz do filmu svěží vítr, ale rozdíl mezi prvním a druhým dílem je téměř nulový. Knihu jsem zatím nečetla, takže nemohu říct, nakolik se scénáristé sekli nebo ne. New Moon má několik silných momentů, ale taky několik vyloženě slabých momentů (vlčí souboje), které tvůrcům jen těžko uvěříte. Ve filmu mi hodně chybí krásná,tklivá muzika z autorského pera Burwella, kompenzací jest I Belong To You od Muse, byť ve zremixované podobě.

Závěr bych učinila asi následující: příznivci Twilight ságy v ní vždycky najdou nějaké pozitiva, odpůrci naopak za každou cenu hledají špínu. Udělejte si na celou záležitost vlastní názor, to bude asi nejlepší. Skutečností ale zůstává, že Robert Robert Pattinson dělá vše proto, aby byl víc, než jen „Edward ze Stmívání“. I Kristen Steward má šance, vždyť snímek Mluv hovoří za vše. Je proto nutné tento herecký i milenecký pár hned odsuzovat?

Ráno jsem se probudila s přesvědčením, že první, co učiním ihned po ranní hygieně, bude to, že otevřu knihu pana Kellera a bude ze mě poctivá studentka. Vzhledem k tomu, že máme doma všichni pocit, že jsem poctivá až moc, rozhodla jsem se, že ze sebe udělám taky poctivou blogařku a napíšu nějaký ten článek, který shrne všechno podstatné. Pustila jsem si proto Bestofku od Anastacie, posbírala čokoládu, která mi odpadla od koblihy, pana Kellera odsunula na vedlejší kolej, i s anomií, taková věc přeci vždycky počká. Co se tedy dělo poslední týdny? Hodně věcí, jenom nějak nebyla potřeba o nich mluvit, možná, že únava a povinnosti předčily můj literární potenciál.

Jak jsem zmínila snad už milionkrát, Nezbeda je na světě. Ačkoli je na světě teprve několik málo týdnů, už intenzívně pracujeme na dalším sourozenci, který by se měl narodit těstě před Vánoci, konkrétně pak tři dny před začátkem svátků. Nejsme zrovna z těch, kteří by rádi otáleli, co? Také mě udivuje naše „potřeba“ plodit další čísla v tak krátkém časovém sledu. Tvůrčí potenciál nám však neschází, takže (téměř) nikdo nevidí problém v tom, že uděláme na Kotáru další křtiny

Jak už jsem zmínila snad stokrát, škola už dávno začala. Status studentky mám sice oficiálně už od července, ale pravé studijní povinnosti mi začaly teprve před necelými dvěma měsíce. Nejhorší na tom je, že už za dva týdny mám první zkoušku. Z psychologie. Taková žlutá mírně tlustá knížečka je teď mou modlou. Za další dva týdny mě čeká další zkouška. Ze sociologie. Takže jsou mými modlami pánové Keller a také Giddens. Těžko říct, kterého z nich mám raději. Oba mají totiž něco společného, a to obšírnost textů, což většina studentů asi moc nekvituje s nadšením. Já také ne, ale co nadělám, povinnost je povinnost. Skóre v psychologii je celkem ucházející, řekla bych dokonce, že se dostávám do vedení. V sociologii to sice zatím vypadá na remízu, ale hned, jak vyvěsím tento post, se dám na boj a pokusím se dostat do vítězné pozice Kromě zkoušek je za dveřmi také zápočtový týden, takže píšu seminárky jako mourovatá. Trochu vrásky mi dělá práce do práva a sociální politiky. Nemůžu totiž zrovna tvrdit, že bych právu nějak hověla. Proto jsem zvolila téma „Skončení pracovního poměru a negativní jevy v životě rodiny a výchově dětí“. Nic, co by mi bylo blízké. UnArt mě zatím (naštěstí) nevyhodil, děti nemám. Nezbývá, než vše pojmout pouze teoreticky. Z hlediska sociologie a psychologie by to nebyl problém. Spíš pokulhávám s teorií práva. Včera jsem pročetla kapitolu v knize sociální politiky a čerpala jsem v ní inspiraci. Doufám, že to bude přednášejícímu stačit a nevrhne na mě ten káravý, znechucený pohled Kromě seminárek jsem trochu „uvízla“ i u realizace úkolů do informatiky. Ty nejsou samy o sobě až tak těžké, jen některé body zadání nejsou úplně jednoznačné, a tak jsem byla několikrát na pochybách, jestli se mé mozkové pochody shodují s mozkovými pochody mého vyučujícího. Trochu trablů mi přidal také můj Word, který, nevím proč, odmítal zobrazovat vlastnosti dokumentu. Po několika dnech se ale záhadně vzchopil a vše je tak, jak má.

Když mám trochu času a chci si odpočinout, pustím si nějaký ten film. Zrovna včera jsem zhlédna milou komedii s názvem „Až tak moc tě nežere“, jejíž herecké obsazení je fakt špičkové. Určitě všem doporučuji. Rovněž jsem poslední dny zkoukla „Znovu sedmnáctiletý“ se Zackem Effronem, ale film mě nějak výrazně nezaujal. Příjemně strávené odpoledne jsem ale měla u „Války nevěst“. Žádný trhák to sice není, ale určitě si u něj odpočinete a zasmějete se. Stejně jako u snímku „Chceš mě, chci tě“ s nesmírně charismatickým hlavním hrdinou, kterému sice slovíčko fuck rozhodně není cizí, ale kouzla má nadbytek Hudební tipy pro vás nějak nemám, ujíždím na soundtracku k Twilight a už se moc těším na premiéru New Moon, která je tuším příští týden. Uvidíme, co nám Robert Pattinson odhalí tentokrát. Možná víc, než namakané tělo a elektrizující pohled

Toť ode mě vše. Čas kvapí, a tak musím jít zase něco udělat. Jak s oblibou říkám, občas jsem multifunkční, tak to musí být někde vidět, ne? Mějte se fajn!

Už jsem dlouho nic nenapsala, ale touto nevinnou omluvou poslední dobou začíná většina mých příspěvků, takže je dost možné, že už tomu ani moc nevěříte. Když jsem však zjistila, že jsem nepublikovala víc jak deset dnů, mírně mě to překvapilo. Proto jsem kvapem odložila knížku do sociologie, do které stejně jen bezduše koukám a nic z ní nevykoukám, a pokusím se vám sdělit nějaké ty novinky, leč jich vlastně ani moc není. Můj život jest sestaven ze dvou aktivit, a to z učení do školy a z práce. Už i tahle činnosti se člověku jednou zají, ono, když čučí několik hodin do jedné a té samé knížky, není to zrovna vzrůšo. Ale abyste si nemysleli, občas se i kulturně vzdělám, minulý víkend jsem byla na divadle a předminulý víkend zase na opeře. Obojí bylo velmi poetické a zajímavé

Co se týče školy, už se pomalu a jistě blíží zkouškové období a také zápočtový týden. Situace to příjemná rozhodně není, ale někdy přijít musela. Psychologie mě čeká za necelé tři týdny, sociologie za necelý měsíc a právo hned po novém roce. To nejhorší nakonec Sečteno a podtrženo, buším do hlavy jako blázen, ale že bych něco uměla, to mi až tak nepřipadá. Zítra máme svátek, tak si dám asi volno od učení a budu se nejspíš věnovat práci, filmům, pohádkám… Troška té pohodičky neuškodí, všichni studenti mají volno, tak proč ne já. Navíc, to, co zítra proflákám můžu dohnat v pátek, protože se tento den nechystám do školy. Cvika z informatiky mi nepřijdou až tak nezbytná, leč, to se ukáže až po opravení úkolů

Pracujeme na bratříčkovi (nebo sestřičce?:) k Nezbedovi. Bude takovým předvánočním dárečkem pro všechny naše členy, takže doufáme, že nezklameme, ale můžeme i tentokrát zaručit, že nám pestrost rozhodně není cizí

Dneska nemám nějak psavou náladu, takže asi nacpu něco málo do žaludku, zchladím se pod sprchou, vyposlechnu jízlivé řeči Dr. House a pak hurá do peřin. Dobrou noc všem

Jak jste možná někteří zaznamenali, měla jsem velké problémy s upgradem nové verze Ubuntu. Minulý víkend jsem náhodou prováděla aktualizaci „nulačtverky“ a po jejím dokončení mi bylo nabídnuto povýšení systému na verzi 9.10 . Zrovna jsem si úpěnlivě rvala do hlavy nějaké antické představy o duši a usoudila jsem, že na NB stejně nic smysluplného teď nebudu dělat, takže není důvod upgrade odkládat. Klikla jsem tedy na možnost „Aktualizovat systém“ a doufala jsem, že vše proběhne jak má, domnívala jsem se totiž, že na aktualizaci není co zkazit. To jsem se však šeredně přepočítala. Prvním neduhem upgradu bylo, že se dlouho stahovaly potřebné balíky. Po pěti hodinách se konečně stáhly a pomalu se schylovalo k jejich aktualizaci. Jenže během ní mi začala naskakovat nějaká podivná oznámení týkající se balíků k Open Officu. Tak nějak podvědomě jsem je ignorovala, stejně jsem neměla ani potuchu, co mi tím systém asi tak naznačuje Po odkliknutí aktualizace stále pokračovala a já se proto s klidnou duší na hodinu vzdálila od NB. Doufala jsem, že až se k němu vrátím, bude systém připraven na restart. Samozřejmě nebyl. Na displeji blikala další chyba související s Open Officem a následně mi bylo oznámeno, že některé aktualizace neproběhly, ale že byl systém přesto povýšen. Tohle tvrzení mi maximálně nesedělo, neboť jsem žila v domnění, že k úplnému povýšení systému musí dojít skrze restart. Nedalo mi to, abych systém nerestartovala. Jenže to byla chyba, možná ta osudová. V grubu mi sice bylo nabídnuto Ubuntu 9.10, ale to je asi tak vše. Dostat se mi do něj nepodařilo. Následovalo několik ručních restartů, odinstalování balíků k Open Officu a naděje, že bude všechno zase v pořádku. Bylo, ale jen na zanedbatelnou dobu. Pak totiž začal kolotoč restartů, pokusů, jak se do Ubuntu vlomit, ačkoli se brání apod.

Paradoxem je, že se mi do Ubuntu 9.10 opravdu několikrát podařilo dostat, ale v takovém případě tam nefungovala wifi, lépe řečeno fungovala, ale neustále padala. V úvahu tedy přicházel nějaký nám neznámý bug. To však nebylo až tak podstatné. Cílem bylo zpětně dokončit aktualizaci, aby byl systém plně funkční a každou chvíli nekolaboval. Zkusili jsme tedy reconvery mode, starší jádro, pokusy o downgrade, ale nic nepomohlo. Mou nadějí se stal zkušený linuxák Adam, přítel mojí kamarádky. Zdálo se, že pouze on je dostatečně zkušený na to, aby mou prekérní situaci vyřešil. Adam skutečně zkušený je. S terminálem jsme pracovali celý den, vyzkoušeli desítky příkazů, ale pořád to nebylo ono. Snažili jsme se systému vnutit staré jádro, reinstalovat wifi, ale štěstí nám nepřálo. Byla jsem na pokraji šílenství. Tušila jsem, že bude zřejmě potřeba udělat kompletní reinstal. Ubuntu mě maximálně zklamalo. Během půl roku jsem s ním musela absolvovat dva reinstaly, kdo by to asi tak vydržel? Stáhla jsem si obraz nové verze a vypálila jej. Live CD Ubuntu 9.10 bylo na světě. Doufala jsem, že se po reinstalu všechny problémy vyřeší a já budu zase spokojenou uživatelkou. Reinstalace proběhla relativně v pohodě, co by se na ní dalo taky pokazit, maximálně jsem si mohla odstřelit Windows z NB, což jsem doufala, že se nestane. Nestalo. Zůstal jak Windows, tak Ubuntu. Jenže ouha, wifi stále nefungovala. Tohle bylo pro mě i ostatní ajťáky opravdovou záhadou. Proto jsme se s jedním z nich rozhodli přenastavit mou wifi a zabralo to!

Nyní už několik dnů s obavami Ubuntu zapínám i vypínám. Čekám totiž, co se kdy zhroutí a zda-li systém vůbec najede. Prozatím najíždí, někdy sice až na druhý pokus, ale lepší na druhý pokus, než vůbec, ne? Vypínání systému probíhá trochu záhadně, nevypne se po kliknutí na ikonku „vypnout“, musím jej „dovypnout“ ještě ručně. Nevím, jestli je to tak správně, ale raději po tom moc nepátrám, někdy je lepší nevědět.

Grafika nového Ubuntu je zajímavá, moderní. Také některé programy prošly změnou, nicméně to nic nemění na tom, že vývojáři vydání nového Ubuntu trochu uspěchali – bohužel pro nás…

V nedokončených větách

v prachu z oblak

a v mlze z mých slz

je odpověď bez tečky.

Ukřičené vykřičníky

čekající otazníky

/v mých očích/

a pak jen jedna osamělá tečka na rozloučenou.

V rozpáraných vzpomínkách

z kterých zbyly jenom nitě,

v sešívaných jizvách,

které nebolí

/jsou umrtvené/

jsou skryté tři roky života.

Stovky dní

po tvém boku

a stovky pochybností.

Pokrok střídá

úpadek

tvojí duše

a mých vizí o tvé bezchybnosti.

V nedokončených větách

v rozepsané sloce…

Na zašedlých fotkách

snímám naši minulost,

která se už nikdy nevrátí…