Zápisky o (ne)obyčejném životě

O dvojici Kristen Stewart (19) a Robert Pattinson (23) se v kuloárech hodně mluví. Od chvíle, kdy tito dva mladí herci vdechli život postavám Belly Swanové a Edwarda Cullena, se z nich staly hvězdy takřka přes noc, a to i přesto, že oba herci měli na kontě již několik zajímavých rolí. V případě Kristen Stewart se jedná především o hlavní roli v dramatu Mluv (Speak). Za zmínku určitě stojí i menší role ve snímku Útěk do divočiny (Into The Wild), kde se snažila získat srdce hereckého kolegy Emila Hirsche. O Robertu Pattinsonovi – herci, se před boomem kolem Twilight ságy také příliš nemluvilo. Do podvědomí diváků se dostal až díky roli ve slavném Harry Potterovi, kde si zahrál oblíbeného Cedrica Diggoryho.

V roce 2008 však vešel do kin první díl z Twilight ságy a od té doby si oba herci nemohou stěžovat na malou pozornost. Naopak. Robert Pattinson je na každém kroku doprovázen davy ječících náctiletých fanynek, které by udělaly všechno proto, aby si na něj mohly sáhnout nebo získaly autogram. Nutno dodat, že mladý Londýňan není ze zájmu kolem jeho osoby příliš nadšen. Chápe sice, že i toto je součást jeho práce, nicméně někdy je pro něj těžké se s touto skutečností smířit, hlavně pak v případech, když mu jde o život (viz.jeho úprk během natáčení Remember Me v New Yorku, kdy byl sražen taxíkem)

Zdá se, že Kristen Stewart je vůči nátlaku médií a fanoušků odolnější. Nad drby v bulvárech mávne rukou a dokáže se nad to povznést. Své fanoušky, stejně jako Rob, miluje, ale je třeba říct, že to má o trochu snazší, než její evropský kolega. Muži zřejmě nejsou tak dobří stalkeři. Ačkoli se po premiéře Stmívání zdálo, že spolu mají KStew a RPatz, jak se jim v médiích přezdívá, společnou leda tak hlavní roli v úspěšné sáze, opak je pravdou. Zanedlouho se totiž o nich začalo spekulovat jako o páru i v soukromí. Paparazzi je proto začali pronásledovat na každém kroku a snažili se všemožně splašit materiál, který by mladé hvězdy usvědčil z mileneckého vztahu i mimo kamery. Avšak zjevný důkaz se zatím nikomu sehnat nepodařilo. Na internetu se sice objevilo několik zajímavých fotografií, ale ani ty nelze považovat za dostatečný důkaz. Po celém světě vznikají podpůrné skupiny, které se snaží dát Twilight hvězdy dohromady, ostatně skupina s názvem „Robsten“ hovoří za vše. Nafouknuté bublině napomáhá i Facebook, kde můžete najít desítky profilů „pravých“ Robertů Pattinsonů a Kristen Stewartových. Samozřejmě, že majitelé profilů jsou ve vztahu, někdy dokonce i zasnoubení. Fanoušci by si moc přáli pohádkový konec, stejně jako ve Stmívání, ale hlavní představitelé jim jej nechtějí dopřát…

Zamotaná situace se navíc dramatizuje i díky tomu, že se ani jeden z herců k jejich vzájemnému vztahu nikdy pořádně nevyjádřil. Rob (takticky?) mlží a když se jej někdo z novinářů zeptá na Kristen, obvykle neodpoví. Kristen na svých oficiálních stránkách sice skálopevně tvrdí, že je jejím přítelem herec Michael Angarano, a Roberta označuje pouze za blízkého přítele, ale tomu už skoro nikdo nevěří. Když se jí totiž před Vánoci jeden z moderátorů zeptal, koho by chtěla políbit pod jmelím, zamyslela se a nakonec na otázku neodpověděla. Každý se tudíž hned (docela logicky) domyslel, že by nejraději řekla „Roberta Pattinsona“, ale cosi, co ví jen ona, jí v tom zabránilo. Aby toho nebylo málo, je veřejným tajemstvím, že Stewart strávila Vánoce i Nový rok v Londýně. Trávila by tedy svátky klidu a míru raději s dobrým přítelem, než s vlastní rodinou? Otázníky se stále množí.

V posledních týdnech ale tato jejich zdánlivě neotřesitelná pohádka (či realita) získala pár trhlinek.

Vše začalo na konci února v Londýně na předávání cen BAFTA´s, kde se sice objevili oba mladí herci, ale každý zvlášť. Kristen si z ceremoniálu nakonec odnesla jednu sošku, Rob pouze předával cenu za nejlepší scénář. Na after party si Pattinson údajně pustil pusu na špacír a plátku The Sun prozradil:“Je to strašně těžké, ale ano, jsme spolu.“. Rovněž dodal, že na předávání cen nepřijel se svou přítelkyní kvůli fanouškům (holky by chudák Kris ve vzteku snad i ušlapaly ). Toto Pattinsonovo přiznání v mžiku obletělo svět a začalo se spekulovat, jestli je zpráva důvěryhodná či nikoliv. Nebyla. Pattinson prý nic podobného nikdy nepřiznal a jednalo se pouze o zkreslení informací ze strany The Sun. Jak to tedy opravdu je? Stále nikdo neví! Pattinson je v současné době pracovně vytížen (v Londýně natáčí nový snímek Bel Ami a v minulých týdnech proběhlo několik premiér k čerstvému snímku Remember Me, kde si zahrál po boku „Ztracené“ Emilie de Ravin, který vejde do českých kin již ve čtvrtek), Kristen měla rovněž plné ruce práce s hlavní rolí v muzikálu The Runaways. Přesto se ale brzy dvacetiletá dívka objevila na premiéře Remember Me v USA. Tvrdí, že „chtěla Roba podpořit“. Jejich společný odjezd z after party ale opět rozdmýchal nekončící spekulace, kterým Kris nasadila korunu během rozhovoru pro jedny italské noviny – novinář se jí totiž zeptal, zdali by nechtěla objasnit její vztah k Robertu Pattinsonovi, načež ona odpověděla následující:“Ne. Můžu říct jen to, že díky Twilight jsme se všichni velmi sblížili, a to, co bylo o nás řečeno, znehodnocuje naše vztahy.“ Reportér se samozřejmě nenechal odbýt a pokračoval v „sondování“:“Takže tvrdíš, že jste pouze dobří přátelé?“. Kristen tato otázka zřejmě nemohla překvapit, ale přesto (záměrně?) odpověděla poněkud netakticky:“Ne, to jsem neřekla.“ Opět se tudíž nabízí několik interpretací její odpovědi, čert aby se v tom vyznal!

Když se na celou situaci podívám z pohledu nezasvěceného člověka, říkám si, že všichni hledají problém tam, kde není. To, zda spolu Rob s Kristen chodí, je pouze jejich věc a ostatním je do toho velké kulové. Ostatně, nebyli by prvním párem, který se dal dohromady během natáčení. Otázkou ale je, proč nikdo z nich nedokáže otevřeně přiznat „ANO, jsme spolu“, popřípadě „NE, jsme pouze přátelé“? Člověku se někdy zdá, že z tohoto nepotvrzeného vztahu oba trochu těží. Neusnadnili by si život, kdyby konečně kápli božskou? Možná by se divili, jak by to zabralo!

Kapela: Paramore (USA)

Název desky: Brand New Eyes

Forma nosiče: CD

Vydavatelství: Warner Music

Počet písní: 12

Total time: 44:32

Hodnocení: ****+1/4*

Nej skladby na albu: Playing Good, Turn It Off, All I Wanted, Decode

Americká punková partička Paramore je na hudební scéně už šest, avšak pozornosti se dočkala až před dvěma lety, tedy v době, kdy byl do světa vpuštěn první díl z Twilight ságy, Stmívání. Na soundtracku k filmu se totiž objevily její dva songy – Decode a I Caught Myself. Díky tomu na sebe skupina Hayley Williams strhla pozornost. Nutno však dodat, že by si Paramore opravdu zasloužili pozornost a respekt, dělají totiž poměrně příjemnou muziku, na které ujedete a ani nevíte jak.

Album (v pořadí již druhé) nabízí mix rockových písní, které sice nejsou nikterak přelomové, přesto však sympatické. Hayley Williams má nesmírné charisma a její projev je přesvědčivý. Zdá se ale, že se lépe cítí v rychlejších skladbách, kdy má za zády celou kapelu (Playing Good, Turn It Off). Nicméně to neznamená, že by jí klidnější polohy neslušely. Naopak, v The Only Exception či Misguided Ghost dostává její hlas jiný rozměr a rozhodně to není na škodu. Na druhou stranu je však lepší zaměřit se na skladby, v kterých si je kapela víc jistá, než se snažit „ubrat“, zařadit na desku balady a pak se u nich malinko trápit.

Hayley Williams, ačkoli na to nevypadá, je dominantou Paramore, a dělá tuhle kapelu zajímavou. O jejím talentu svědčí i coververze skladby Use Somebody od Kings Of Leon.

Nicméně bez jakéhokoliv „nadržování“ lze říct, že na Brand New Eyes snad není jediná skladby, která by nějak výrazně nudila. Milovníky „nekomplikovaného rocku“ určitě potěší hitovky Where The Lines Overlap, All I Wanted (odkud tahle křehulka asi tahala výkřik, který nelze přeslechnout uprostřed skladby?) či Careful. Playlistem profrčíte jako nic. Chuť pokračovat ve vás ale nikterak neklesá, což je dobré znamení. Proto zapomeňte na Paramore, jakožto na kapelu, která napsala písně do Twilight, a zapamatujte si ji jako mladou partičku, která zkrátka umí. A to v dost vysoké kvalitě!

Poslední týdny tenhle blog zeje prázdnotou. S nostalgií vzpomínám na doby, kdy jsem byla schopná napsat i tři posty za den. Holt, tenkrát jsem měla asi potřebu sdělovat světu každou pitomost. Ne, že bych se téhle vlastnosti plně zbavila, ale můj sdělovací potenciál jaksi týden od týden klesá. Těžko říct, kde přesně hledat příčinu – studijní vytížení? Tak trochu. Pracovní vytížení? Rozhodně. Další vytížení? V tuhle chvíli mě nic nenapadá

Je pravda, že škola je opět v plném proudu a začíná se všechno nějak hromadit. Zápisky by už pokryly minimálně sto stran a v květnu mě čekají hned tři zkoušky. Ono se řekne, je březen, času je dost. Ale než se otočím, bude tu duben a nerada bych v květnu zažívala šoky v podobě celodenního šprtání. Svatý týden minulý rok mi bohatě stačil, a proto se řídím pravidlem „už nikdy více!“. Abych předešla podobným situacím, v pondělí jsem si sepsala tzv. „týdenní studijní plán“, kde jsem si rozplánovala kdy a hlavně co se budu učit. Zatím plán dodržuju, ale někdy se musím hodně přemáhat. No, nedá se nic dělat

Změny nastaly i v mém pracovním životě. Tentokrát mě dosadili do jedné z nejvyšších pozic. Sice „nehraju“ sama za sebe, ale i tak je tahle funkce docela zodpovědná, takže je třeba ji brát hodně vážně a nic nepodceňovat. Uvidíme, jak se s novými úkoly vypořádám, snad si neuhodím ostudu.

Vypadá to, že se počasí konečně trochu usměrnilo. Sice na začátku týdne ještě pořádně sněžilo a strašilo náledí, ale dneska to vypadá na přicházející jaro. Snad už to bude tentokrát definitivní a ne další jobovka ze strany nerozhodného počasí.

Vybírám si elektrický vozík. Nedávno jsem byla na čumendu u kamaráda, abych nekoupila zajíce v pytli, absolvovala několik zdlouhavých testů, které by měly jasně vyjádřit, zdali jsem či nejsem způsobila k vypuštění do silničního provozu. Uvidíme, jestli mi některý vozík bude vyhovovat a který si nakonec vyberu. Ona to není taková sranda, když člověk chce vybrat poctivě a hlavně dobře. Kromě toho je elektrický vozík docela drahá položka, např. ten, který jsem si vybrala já, stojí kolem 130 000 Kč. Takže je to takové menší auto Snad vyberu dobře a budu si to v létě vesele štrádovat do hospody na Kofolu

S kamarádkou Veronikou jsme zahájily literární projekt, který sice ještě nemá název, ale už se nám nějaké návrhy rýsují v hlavě. Děj máme vymyšlený a napsaný a obě neskromně doufáme, že to bude trhák Když to dobře půjde, třeba dám nějakou ukázku i sem na blog. Teď ale už musím frčet. Včera jsem promeškala nějaké aktivity díky tomu, že jsem zkrátka musela zhlédnout film Na svatého Valentýna, který byl pro mě nakonec obrovským zklamáním. Dneska je na programu The Lovely Bones, třeba si spravím chuť Mějte se!

Hned na úvod musím opět narukovat s omluvou, jelikož má absence na blogu už je poněkud zarážející. Nenapsala jsem žádný příspěvek víc jak týden, což je můj osobní rekord. Obvykle bez psaní nevydržím víc než pět dní. Tentokrát ale nastala jiná situace a použiju oblíbenou obhajobu mého kamaráda – nebyl čas, nálada a inspirace. Škola mi už dávno začala a vypadá to, že to nebude taková „brnkačka“ jako v minulém semestru. Přednášející notně přitvrdili a z některých zkoušek máme nahnáno již teď. Všichni ale pevně věříme, že se nám podaří „prodrat“ do druhého ročníku, leč spolužák je přesvědčen o tom, že nás v září už 180 nebude. Já jsem ale optimista. Takže uvidíme, kdo měl nakonec pravdu

Ve středu jsem si zašla do divadla, a to do nedalekého Slavičína, kde se konalo tradiční Valašské Křoví. Jedná se v podstatě o několikadenní přehlídku různých divadelních souborů z okolí. Já jsem vsadila na „domácí“ Divadlo SemTamFór a jejich inscenaci Elektrická puma. Hlavních rolí se zhostili tři studenti, které znám ještě z dob mých studií na gymplu, a tak jsem byla velice mile překvapená, jaký talent se v těchhle mladých lidech skrývá. Elektrická puma byl vtipný muzikál, který mě hodně pobavil a kdyby se naskytla možnost, určitě bych jej zhlédla ještě jednou.

Se zhlédnutím některých filmů otálím dlouhé týdny. Možná proto, že se podvědomě obávám toho, že právě onen snímek není mým „cup of tea“. Podobně neblahé tušení jsem měla i minulý týden, když jsem si pouštěla Podivuhodný případ Benjamina Buttona. Už samotná délka filmu mě sice hodně vylekala, dvě a půl hodiny není zrovna málo. Nicméně jakmile jsem překonala první půlhodinu, bylo víc než jasné, že dvojice Brad Pitt a Cate Blanchett opět nezklame (stejně jako v mém oblíbeném dramatu Babel). A také že ne, na konci snímku jsem byla naprosto nadšená a neváhala jsem mu dát 100% na čsfd. Určitě musím zmínit i další citlivé filmy jako Uvnitř tančím, kde se hlavní role zhostil vynikající James McAvoy, nebo Píseň za chudého chlapce. Všechny výše uvedené snímky se mohou pyšnit nápaditostí, emocemi a v neposlední řadě také vynikajícími hereckými výkony. Takže, pokud patříte mezi milovníky dramat, určitě některý film zhlédněte, nebudete litovat. Naopak velkým zklamáním se pro mě stalo britsko-nizozemské drama Fish Tank, od kterého jsem očekávala opravdu mnoho, ale realita byla nakonec zcela jiná. Na vině je podle mě neslaný-nemastný výkon hlavní hrdinky Katie Jarvis, která vlastně není ani herečkou a roli získala díky hádce se svým přítelem na nástupišti vlakového nádraží v Tillbury, kde ji objevila Andrey Arnold. V podstatě celý film byl podivně depresivní, čemuž rozhodně napomohl i špinavý a nevlídný Essex. Hlavní hrdinka byla rozervaná, drzá, revoltující a hodně svá. Matka byla poloviční alkoholička, která své děti nazývá „čubkami“ a jediným pozitivem se zdá býti charismatický Michael Fassbender. Ale zdání někdy opravdu klame..

Březen je však i měsícem filmu „Remember Me“ – neboli „Nezapomeň na mě“, kde se hlavních rolí ujali Rob Pattinson a Emilia deRavin, tedy mí dva oblíbení herci. Na premiéru se už moc těším, první ohlasy po premiéře v New Yorku jsou kladné, takže doufejme, že i u nás uslyšíme nějaké to kladné hodnocení.

Dneska jsem si naplánovala několik úkolů, které bych ráda splnila. Jedna se jedná o úkoly do školy (dneska to vidím pouze na splnění úloh do sociální komunikace), jednak bych měla dodělat některé resty v práci. Začínáme totiž organizovat Benefici bez bariér 2010 a chceme ji letos udělat ve „velkém stylu“, tudíž je třeba jí věnovat zvýšenou pozornost Doufám, že nás přijdete v kýžený den podpořit, budeme to potřebovat

Duševní kocovina je někdy mnohem horší, než ta způsobená alkoholem. Z alkoholu se člověk vždycky vyspí. Ale když bolí duše, nepomůže nic. Možná jen čas a smíření se se situací. Někdy se v kocovině potácíme dny, jindy týdny. V horším případě i měsíce. Někde uvnitř nám něco či někdo schází, ale nejsme schopni si tuhle deprivaci kompenzovat. Něco nám chybí, stáváme se závislými. Trpíme. Duše trpí. Je jako opilá. Jako by soustavně prožívala onen nezáviděníhodný stav střízlivění. Jenže bohužel neplatí ona rovnice, že za 24 hodin budeme zase fit – bohužel…

Všichni se snaží pomoct Haiti, hlavně pak celebrity se činí. Nevím, jestli jsou všechny tak morálně založené, nebo v tom vidí jen určitou „provizi“, nicméně např. v Londýně proběhla benefiční akce „Hope For Haiti“, hrály se různá sportovní utkání a byla nazpívána píseň Everybody Hurts, kterou mají sice na svědomí R.E.M, ale tentokrát se jednalo o ojedinělý cover, na kterém se podílely hvězdy jako Rod Stewart, Bon Jovi, James Blunt, Alexandre Burke či Susan Boyle. Moc hezká píseň, ostatně, posuďte sami