Po dlouhé blogařské pauze jsem zase tu!
29.05.2010Má poslední blogařská pauza se protáhla na neuvěřitelný měsíc. Povinnosti mě bohužel zcela zahltily a na nic jiného už nezbývalo sil. Nicméně květen byl velmi bohatý měsíc, co se novinek týče. Událo se několik věcí, které mě vcelku významně zasáhly, a to jak v kladném, tak v negativním slova smyslu.
Nejdřív ale přistupme k těm pozitivům. Muse konečně zahrají v České republice. Po pěti letech čekání se mi splní sen. Den D vypukne pátého července na královehradeckém festivalu Rock For People. Ihned poté, co byla tato, pro mě vynikající, zpráva vpuštěná do světa, začaly mi chodit zprávy od kamarádů, kteří mě upozorňovali na to, že jsem se „konečně dočkala“. Bylo to od nich milé. Hodně z nich si mě spojuje právě s touhle bandou devonských muzikantů 
Že by se potvrdila kamarádova slova, který mi zhruba před rokem naznačil, že jsem tak trochu „Muse fanatik“? Hm, možná. Mamka si včera večer asi pomyslela něco podobného, když jsem jí naznačila, že si nechám henou natetovat na krk logo téhle kapely 
Mně se to zdálo jako geniální nápad a ona se na mě podívala pohledem, který mluvil za vše („ses, sakra, úplně zbláznila, nebo co?“ ) Uvidíme, jestli si to ještě nerozmyslím, každopádně něco na mém krku určitě přibyde. Musím si to do příštího týdne pořádně promyslet.
Zkouškové období uhodilo. Proto nezbývalo nic jiného, než se dva týdny v kuse prohrabovat nekonečnou hromadou zápisků a skript. Opravdu velmi nepříjemné období, ještě, že je jenom dvakrát do roka
Rozhodla jsem se, že zkusím posbírat zase nějaké zkušenosti. Na radu přátel jsem se rozhodla udělat si svůj pracovní profil a zkusit zaexperimentovat s prací, která se nazývá „copywriting“. Ve zkratce řečeno, jedná se o jakési psaní článků na zakázku. Nějaké nabídky už mám, takže se do práce dám od začátku nového měsíce. 10.6. sice odjíždím na léčbu do Krkonoš, ale pořídím si internet do mobilu, abych mohla pracovat ve dne, v noci Určitě budu mít příležitost posbírat nové zkušenosti, kterých není nikdy dost. Snad mi to půjde. Trochu se mi plní můj sen – živit se psaním, tak snad mě nezklame.
„Your House“ je v posledních dnech mým hitem číslo 1. Provází mě zkouškovým a tak nějak mi dodává sílu. I když kolikrát při ní spíš roním slzy – goodbye, goodbye, my tears don´t lie. No, nádherná skladba. Když si vzpomenu, že jsem tuhle kapelu slyšela živě tak před čtyřmi lety a nepřišla mi zas tak originální, říkám si, že čas může opravdu mnohé změnit. Kapela změnila styl a v mnohém připomíná britské či americké kytarovky. A u jejich klipů? Slintám štěstím. Opravdu originální! Bravo hoši.
Jak už jsem říkala, květen přinesl i nemilé zprávy. Jednak Moravu zasáhly opět povodně, jednak zcela nečekaně zemřel zpěvák Petr Muk. Zpráva o jeho smrti mě dost zvláštním způsobem zasáhla. Sice jsem nebyla jeho skalní fanynkou, ale jeho písničky byly příjemné a nekomplikované. Navíc odešel nečekaně a za zvláštních okolností. Kromě toho vyhasl poměrně mladý život. Když si teď pustím jeho píseň „Tančíš sama“, slyším z ní volání o pomoc. Opravdu velká škoda.
Jsme mistři světa, tedy, naši hokejisti. Ve všech lidech v naší malé zemičce se najednou probudilo vlastenectví. Všichni jsou pyšní na to, že jsou Češi a své hrdiny patřičně glorifikují. Neříkám, že je na tom něco špatného. Ale položme si otázku: byli by hrdí na to, že jsou Češi, kdyby naši hokejisti přivezli stříbro a nebo nepřivezli vůbec nic? Vítali by je na Ruzyni a Staromáku? Trochu o tom pochybuju. Možná, že bychom měli být vlastenci za každé situace a nejen, když něco vyhrajeme!
Příští týden se bude konat druhý ročník Benefice bez bariér. Bližší informace o akci Vám přidám do sekce „Aktuality“. Všechny tímto ale prosím, aby přišli podpořit dobrou věc!
Vzhledem k tomu, že jsem poslední dobou blog pořádně zanedbávala, tímto svatosvatě slibuju, že se v příštích týdnech polepším V pondělí mi ale přivezou elektrický vozík, tak myslím, že ho budu muset náležitě prokoumat a zajet Mějte se fajn a užívejte hezkého počasí!
