Zápisky o (ne)obyčejném životě

Už to tak vypadá, že mému blogu vyzvání umíráček. A není se co divit, vždyť poslední post jsem zde vyvěsila někdy na konci dubna. Poté začalo krušné období, v důsledku čehož jsem neměla chuť ani náladu blogovat. V dnešním příspěvku Vám ale vše barvitě vylíčím! Takže, vzhůru do toho!

Mamka už dlouho zvažovala, že doma vyměníme okna i podlahy. Dlouho se o tom jen mluvilo, ale nakonec došlo i k činům. Po Velikonocích nastal den D. Vzhledem k tomu, že jsme věděli, že tady bude práce jak na kostele a také nepořádek nepředstavitelných rozměrů, ihned se začalo horlivě přemýšlet co se mnou. Přeci jen bych doma při podobné rekonstrukci překážela. Navíc ani já jsem si nedovela představit, jak bych doma v podobných podmínkách přežila – nemám ráda hluk, nepořádek a průvan. A vše výše zmíněné se u nás zhruba tři týdny odehrávalo. Z toho důvodu jsem byla „vyexpedována“ i s babičkou k mým tetám, mamčiným sestrám. V průběhu těch tří týdnu, co jsem byla pryč z domova, jsem stihla opravdu mnohé – obhajobu semestrální práce, odpolední vycházky s kamarádkou Verunkou a také trénink mého zlenivělého těla, když jsem takřka denně zdolávala 55 schodů

I když jsem se u tet měla jako v bavlnce, musím přiznat, že na přísloví „všude dobře, doma nejlíp“, něco je. Domů jsem se totiž moc těšila. Přijela jsem do pokoje, který jsem měla jako ze škatulky. Detaily jsem pak doladila po nákupu v Ikee a musím říct, že jsem si doma vytvořila příjemný multifunkční pokoj, v němž je radost pracovat Snad mi tenhle elán vydrží i za rok, kdy se budu učit na státnice a psát závěrečnou bakalářskou práci.

Když už jsme u té školy… Mám prázdniny, hurá! Už týden si naplno užívám volna a pomalu začínám schízovat, že nemám co na práci. Jestli totiž opravdu něco nesnáším, tak je to nuda a poklonkování od ničeho k ničemu. Sice je pořád co dělat a odpočinek taky není k zahození, ale já si užívám pravé pracovní nasazení, kdy má člověk čas akorát na stravování, dvě hodiny strávené u televize a spánek. Jeden kamarád mi pořád hrozí workoholismem, ale já bych to tak černě neviděla

Jinak, co se týče zkouškového, všichni se na mě dívají jako na blázna, když prohlásím, že už mám volno. Zřejmě si také pomyslí něco ošklivého o univerzitě, na kterou chodím (kašlu na Vás!:-) ), ovšem už nikdo nevidí, že jsem mezi zimním a letním semestrem neměla vůbec žádné volno. Už v lednu na nás vyučující začali hrnout další povinnosti, kterých neustále přibývalo, až jsem se skoro bála chodit na nové přednášky Nevěřila jsem totiž zvěstem, že letní semestr bude vskutku výživný. Byl. V průběhu tří měsíců jsem takřka neustále ležela v knihách, notebook si ode mě neodpočinul ani na sekundu a výsledné resumé je cca 50 přečtených knih a okolo 120 A4 stran (sečtu-li rozsah všech prací, které jsem za semestr napsala). Kromě toho jsem absolvovala také jednu ze zkoušek (sociální pedagogiku – moc učení, ale naštěstí se tenhle předmět pohodově učil:-) ). To vše jsem musela stihnout do dubna. Jakmile se naskytla volná chvilka, věnovala jsem se ještě copywritingu (jen pro ty nejhodnější zaměstnavatele) a také doučování angličtiny. Občas je potřeba studijní shon vykompenzovat nějakou tou zálibou – v mém případě je to mé zaměstnání a brigáda

V květnu mě pak čekalo nejhorší – poslední zkouška z metodologie. Musím otevřeně přiznat, že z tohoto předmětu jsem měla (a stále mám) dost velký respekt. Není totiž vůbec žádná sranda vymyslet validní dotazník a už vůbec realizovat výzkum, který by nebyl ovlivňován subjektivními pocity ze strany výzkumníka. Kromě toho věci, které se v tomhle předmětu učí, si člověk nevycucá z prstu. V praxi se s nimi totiž zas tak nesetkáváme. Většinu okruhů jsem si tedy musela nastudovat z odborných zdrojů. Nebylo toho zrovna málo. Možná je to tím, že jsem se skutečně učila poctivě všech 9 okruhů. Ale věřím, že se mi má studijní poctivost (snad) někdy vrátí I když se mi o této zkoušce zdálo týden dopředu a měla jsem z ní šílený strach, nakonec všechno dobře dopadlo a můžu se radovat z uzavřeného druháku. Navíc mě potěšil také fakt, že mi paní zkoušející pochválila projekt výzkumu – konečně někdo ocenil mou dřinu. No jo, mé spisovatelské ego vzrostlo do nekonečných výšin, když mi bylo řečeno, že bych se hodila na žurnalistiku Všechen ten stres a napětí se přeci jen nakonec vyplatily.

A když už jsme u školy… Ve čtvrtek jsem měla svou první konzultaci k bakalářské práci. Musím říci, že jsem si nemohla vybrat sympatičtější vedoucí. Prozatím jsme se na všem dokonale shodly, tudíž doufám, že nám tenhle entusiasmus vydrží nejlépe až do samotných státnic. Ale já jsem si slíbila, že budu poctivá studentka, která bude psát bakalářku průběžně, tudíž se vyhnu zbytečným stresům. Snad mi tohle nadšení vydrží

Třetí ročník Benefice bez bariér je za dvěřmi. Letos jsme akci pojali v trochu více tradičním kulurnějším duchu. Hlavním hostem večera je totiž HRADIŠŤAN a návštěvníci se mohou těšit také na vystoupení smíšeného pěveckého sboru Cantare. Akce vypukne 26.června 2011 ve slavičínské Sokolovně, takže pokud nemáte poslední neděli tohoto měsíce co na práci, určitě dorazte

Léto je v plném proudu, tudíž se nabízí otázka, který hudební festival letos navštívím…? Zvažovala jsem jich hned několik. Konkrétně Bažant Pohodu, Rock For People a Grape Festival. Vítězem je však někdo naprosto jiný. Zvážila jsem totiž všechna pro a proti a rozhodla jsem se, že tentokrát nebudu za hudbou cestovat nikam daleko. Přejedu jen pár kopců. Objektem mého zájmu je totiž letos vizovické Trnkobraní. Program vypadá docela lákavě a není špatné si poslechnout také české interprety. Pak Vám své dojmy popíšu v exkluzivním příspěvku

A na závěr mi dovolte několik kulturních tipů! V poslední době se mi nechtělo příliš objevovat nové kapely, ale přece jen jsem něco nového objevila. Jde o kapelu Two Door Cinema Club. Její styl je těžko definovatelný, ale uslyšíte zde vliv indie, rocku i post-punk revival. A hlavně originalitu. Vřele doporučuji debut Tourist History. Coldplay před pár dny vypustili do světa ochutnávku z připravovaného alba. O Every Teardrop Is A Waterfall jsem slyšela ledacos (např. „vykradli Lady Gagu a stejně se jí nevyrovnali“), ale mně se singl docela líbí. Nechme se tedy překvapit další řadovkou a hodnocení ponechme až posléze

Momentálně také ujíždím na soundtracku k melodramatu Country Strong, kde sehrála hlavní roli Gwyneth Paltrow (manželka Chrise Martina z Coldplay). Tento film velice doporučuji, mě osobně skutečně oslovil. A písně jako titulní Country Strong či Coming Home stojí za poslech. Další hudební tip se týká kapely Charlie Straight. Jak jste možná někteří zaznamenali, kapela okolo Alberta Černého, složila několik písní k seriálu ČT 1, který se jmenuje 4Teens. Dominantou je především ústřední School Beauty Queen, k níž kluci natočili klip v New Yorku. A na závěr nemohu nezmínit nové album Čechomoru s názvem Místečko. Stejnojmennou ústřední píseň jste mohli slyšet například na živém přenosu Česko Slovenské SuperStar či na vystoupení v rámci zlínského Filmového festivalu. Doporučuji!

To je ode mě pro dnešek vše. Doufám, že jste si příjemně početli a já pevně doufám (a raději už nepřísáhám ), že se pokusím polepšit! Krásný červen všem!