Zápisky o (ne)obyčejném životě

Kapela: NiceLand (Česká republika)

Název desky: God Has Her Ways

Forma nosiče: CD

Vydavatelství: Championship Records

Počet písní: 13

Total time: 49:44

Hodnocení: **** +1/2*

Nej písně na albu: Song You Won´t Forget, All In My Head, I Won´t Give In, Sleep At Night

NiceLand v roce 2008 – čerstvý vítěz soutěže Coca – Cola Popstar, který českou hudební scénu tak trochu šokoval svým vzezřením, avšak hudebně poměrně zaujal. Jeho debutová deska Little Black Book se totiž skutečně povedla, a tak se dočkala kladných ohlasů ze strany kritiků a později i ze strany fanoušků. Čím si to Michal Motyčka vysloužil? Jednoznačně promakanými písničkami, které zaujaly na první poslech. Jednoznačným hitem debutu se stala například „Come On“, kterou neznáte pouze v případě, že jste naprostí hudební ignoranti

Od té doby však uběhly dva roky….

NiceLand v roce 2010 – kluk s kytarou a s černými linkami pod očima, za které bych se nestyděla ani já , se rozloučil se Sony Music i s kariérou sólisty. Místo toho vzal do party bubeníka Michala Budínského, kytaristu Tomáše Koulu a basáka Přemka Černíka. NiceLand tedy už není „ten NiceLand“, ale „ti NiceLand“. Co tedy jejich společná tvorba přináší? Hodně zajímavý výsledek.

Na God Has Her Ways jsem čekala jako na trní. Když jsem konečně otevřela obálku s dlouho očekávaným albem, překvapil mě booklet. Má styl, jak jinak. Doufala jsem tedy, že bude mít styl i to, co v sobě skrývá. Některé novinky z alba jsem slyšela už v předstihu, dokonce i v live verzi, ale i přesto jsem byla poměrně nedočkavá. Kapela totiž slibovala změnu, neboť se na tvorbě podíleli všichni členové a u samotného nahrávání byly přítomny osoby jako Amák, Kay Buriánek či Martin Destroyer.

Změna přišla. Třináctisongové album otevírá energická The End, ale nenechte se zmýlit, tohle je teprve začátek velké a nečekané jízdy, která bude následovat. Hned další Song You Won´t Forget je totiž tak energická, až si říkáte, jestli jste si opravdu koupili správného NiceLanda a není to nějaká mejlka. Už u refrénu vás tenhle song musí chytit, podle mě jde o prvního kandidáta na hit. Avšak Najslendi se nebojí ani elektroniky, nějakého toho cajdáku či rockové pecky. Tohle všechno God Has Her Ways skrývá. NiceLand se opravdu změnil. Zahodil smutek a trošku se do toho opřel. Nutno dodat, že fungování v kapele mu jednoznačně prospělo.

Pokud se probudíte z šoku, že v podání kdysi smutného Michala Motyčky uslyšíte písně všeho druhu a ne jen líbivý folk-pop, nezapomeňte si bedlivě poslechnout pátý singl. I Won´t Give In má obrovský potenciál, vynikající aranže a jestli právě tahle píseň nebude hitem, pak čeští posluchači nemají vkus a jsou zřejmě hluší

Tímto ale překvápka nekončí. Já osobně mám tuhle desku doma už tři týdny a pořád se z ní nemůžu vzpamatovat. V kladném slova smyslu. NiceLand udělali hodně prudkou odbočku od stylu, který jsme znali z Little Black Book. Kritici sice kapele vyčítají absenci hitů (cože?), ale já osobně bych potencionálních hitů našla hned několik. Make It Last, Good Enough, We Know Better a samozřejmě všechny výše uvedené písně v „Nej skladbách“. Tomu říkají někteří publicisté nedostatek hitovosti? No dobře, já osobně bych si některé songy na albu taky klidně odpustila (Sexy Guys Don´t Dance a nebo I´m On Fire), ale to nic nemění na skutečnosti, že je God Has Her Ways velmi, velmi povedené a zaslouží si pozornost. A ne, že si někdo album poslechne jen z rychlíku a pak mu dá naprosto podprůměrné hodnocení. To se pak nesmíme divit, že po kvalitních interpretech díky přinejmenším „divnému“ hodnocení nikdo nesáhne, a Slavíky vyhrávají kapely jako Chinaski a nebo Kabát.

A ještě pár posledních poznámek na závěr: přirovnávání k Brianu Molkovi a Jamesu Bluntovi je už trochu trapné a ohrané, nemyslíte?!

A vzkaz pro rejpaly a pro ty, co nemají co dělat: mrkněte na klip k Sleep At Night! Je ten Motyčka na holky? A nebo ne? A řeže se? Hádám, že tohle koluje hlavou nejednomu Čechovi, který tento klip zhlédl a samozřejmě jej shodil Každopádně Niko Sonnberger, která je autorkou klipu, i coveru alba je odvážná holka, která si zaslouží pochvalu. Stejně jako celá kapela NiceLand. Well done, guys!

Kapela: Charlie Straight (Česká republika)

Název desky: She´s A Good Swimmer

Forma nosiče: CD

Vydavatelství: Straight Behaviour/Championship Records

Počet písní: 13

Total time: 47:08

Hodnocení: *****

Nej skladby na albu: Platonic Johny, Your House, Love Factory, Nothing, Upside Down

Třinecké Charlie Straight jsem poprvé zaregistrovala v době, kdy členům teprve pořádně zaschlo razítko na občance a jejich repertoár byl sestaven většinou z českých skladeb. Už tehdy z nich sice bylo cítit charisma a talent, ale muzikou zatím dokonale zapadali do českého mainstreamu. Když jsem je slyšela poprvé na koncertě, nazvala jsem si je pro sebe jako „mladé Chinaski“. Avšak tímto přirovnáním jsem se hodně minula. Během pár let se totiž z těchto studentů stali muzikanti, kteří svým debutovým albem She´s A Good Swimmer dobyli hudební svět – a nejen ten český!

Trvalo dlouhé dva roky, než tenhle povedený debut čtyřech kluků z Třince spatřil světlo hudebního světa. Avšak díky bohu pro nás, vše nakonec dobře dopadlo a v červnu loňského roku se na pulty dostalo album s názvem She´s A Good Swimmer. Tohle album je svým způsobem geniální, a to hned z několika důvodů. Jednak se může pyšnit velkou vyvážeností, což může být vzhledem k věku většiny členů (kterým je něco málo přes dvacet) až trochu zarážející. Dalším velkým plusem debutu je i to, že se kapela nebála zariskovat a nahrála celé CD v angličtině. Ačkoli právě na angličtině většina českých kapel ztroskotá, v případě Charlies se tak nestalo. Naopak. Zpěvák Albert Černý si dal na výslovnosti opravdu záležet, a tak si dodnes většina lidí myslí, že kapela pochází z Londýna. Shrnuto podtrženo, takový talent a odvaha přece nemohly zůstat bez povšimnutí. A také že nezůstaly. Charlie Straight se totiž dostali pod ochranná křídla Michala Nováka z Bandzone.cz a začal pomalu vznikat materiál pro první desku. Mixu se ujali ostřílení Dušan Neuwerth a Boris Carloff, takže bylo víc než jasné, že česká hudební scéna konečně ožije.

She´s A Good Swimmer obsahuje celkem třináct skladeb, které jsou většinou laděny do britského zvuku, ale rovněž zde můžeme slyšet i odkazy do jazzových vod. Jak už jsem zmínila, počin je velmi vyvážený, ale jeho jedinečnost spočívá i v tom, že z každé skladby slyšíme radost z muziky a také náboj, který vás téměř paralyzuje. CD je otevřeno rytmickou Try Some Stuff You Don´t Think You Should, která vás okamžitě vybídne k pozornosti. Našlápnutý zvuk a výrazný klavír napovídají, že máme co dočinění s něčím „very fresh“.

Album je v podstatě nastaveno tak, že se střídají kytarovky se silnými refrény a výraznými klavírními sóly, za které by se nemusel stydět ani Chris Martin (Platonic Johny – s výborným videoklipem, který ocenili i akademici na Andělích; Love Factory, Nothing, Bathroom Song či Upside Down) a balady, při jejichž poslechu nezůstane jedno oko suché (především vynikající Your House s výraznými smyčci v pozadí, You Can, nebo dojímavá Sometimes I Fall, kterou Černý vystřihne jen za doprovodu španělky). Velmi jazzově laděná je pak She´s A Good Swimmer.

Pochvalu si tedy zaslouží nejen celistvý zvuk, který zní „dospěle“, fonetika Alberta Černého, kterou by zmátl kdejakého Londýňana, ale taktéž vynikající klavírní sóla Michala Šupáka (viz. She´s A Good Swimmer, Love Factory, In The Morning, Upside Down). V budoucnu bych se vůbec nezlobila, kdyby Charlies na album zařadili „symfonie“, jako to udělali například Muse na The Resistance. Michal si rozhodně zaslouží větší prostor.

Nejen, že band v dubnu získal hned tři ceny Anděl, tvoří originální muziku a videoklipy, za které by se nemusela stydět ani leckterá ostrovní kapela, on má také energií nabité koncerty, která většinu příchozích položí na lopatky. Podařilo se jim vyprodat Akropoli a na Rock For People proběhl sborový zpěv balady Your House. Tihle na první pohled nenápadní kluci si postupně plní svůj sen. Z tuctových muzikantů jsou najednou muzikanti, které nepřehlédnete (a to nejen kvůli červeným kalhotám Alberta Černého ) a hlavně nepřeslechnete. Jsou ověnčeni pochvalnými recenzemi, cenami a vyprodávají haly. Teď už jim zbývá jen jediné – dobýt srdce zahraničních posluchačů a já osobně si myslí, že to pro ně nebude až tak těžký úkol…

P.S.: Po dlouhé době se na naší scéně objevila kapela, která umí být světová, a za kterou se nemusíme stydět. Doufejme, že si Charlies zachovají svůj obrovský potenciál i nadále. Už teď je však jisté, že máme důvod být na ně po právu pyšní.

Film: Twilight sága: Zatmění (USA)

Režie: David Slade

Žánr: Akční/romantický/horor/thriller

Hrají: Kristen Stewart, Robert Pattinson, Ashley Greene, Taylor Lautner, Peter Facinelli ad.

Hodnocení:**

Upírská Twilight sága se už potřetí potýká se stejným problémem – snaží se působit věrohodně, ale vůbec se jí to nedaří. Ani ne po roce se na filmovém plátně opět objevuje sličný Edward Cullen (Robert Pattinson) a jeho vyvolená, pozemská dívka Bella. Ačkoli se v druhém díle ságy zdálo, že se cesty tohoto páru již nikdy nesejdou, vše nakonec dobře dopadlo. Bella (Kristen Stewart) je znovu šťastná po boku svého milého, a to i přesto, že má po svém neplánovaném výletu do Itálie (kam se vydala proto, aby Edwardovi zachránila „život“) už delší dobu domácí vězení. Jedna věc ji ale přesto trápí, kamarád Jacob (Taylor Lautner), o kterém se dívka nedávno dozvěděla, že je vlkodlak, s ní už delší dobu nemluví. Snaží se s ním znovu navázat kontakt, ale je to marné.

Avšak Bella není jediná, která prožívá trápení. V Seattlu totiž řádí nebezpečný vrah a Cullenova rodina má podezření, že ani tak nepůjde o vraha, jako spíš o mladé, krvežíznivé upíry. Alice (Ashley Greene) však stále neuviděla nic, co by je mělo znepokojovat. Nicméně i přesto všichni zůstávají ve střehu, neboť vědí, že kdyby se situace vymkla kontrole, Volturiovi by je co nevidět navštívili. Při té příležitosti by zjistili, že Bella stále není upírkou, ani paní Cullenovou, jak jim bylo slíbeno v Itálii, a to by životy všech řádně zkomplikovalo.

Ačkoli se to Edwardovi vůbec nezamlouvá, Bella stále touží po tom, stát se upírkou. Avšak jakmile mu slíbí, že se stane jeho ženou, je ochoten se smířit i s touto skutečností. Do předsvatebního štěstí jim ale opět nečekaně vstoupí Jacob, který se rozhodne vzít Bellu „na milost“. Opět spolu tráví volný čas, dívka poznává nové členy smečky a zdá se, že její štěstí už nemůže nic ohrozit.

Jednoho dne však Alice uvidí něco, co se Bella nebude smět dozvědět – jde jí totiž o život. Na scéně se tedy opět objevuje upírka Victorie, která bude chtít pomstít smrt svého druha Jamese (toho Cullenovic klan usmrtil v prvním díle ságy). Cullenovi se snaží Bellu naplno chránit a jsou pro její bezpečí ochotni udělat téměř cokoliv – třeba i uzavřít dočasný mír s vlkodlaky, pomůže to?

Většina fanoušků se shoduje na tom, že je Zatmění zatím nejpovedenějším dílem z celé ságy. Já však ten pocit nemám. Za celé dvě hodiny jsem ve snímku nezaznamenala výraznější okamžik, který by mě pobídl k tomu, abych zbystřila pozornost. Je sice dobře, že se film více držel předlohy, ale mám pocit, že byl děj podivným způsobem osekán, jako by na sebe jednotlivé scény neměly ani navazovat. Oceňuji, že jsme se podívali do minulosti Jaspera (Jackson Rathbone) i Rosalie (Nikky Reed), ale některé scény mi ve filmu hodně scházely. Snad i proto, že jsem četla knihu, a tak vím, kde nás akční Slade „ošidil“. Edward už sice nepůsobil tolik křečovitě, ale od dob, kdy jsem Pattinsona skutečně viděla hrát (a dobře!), jsem na „dva druhy jeho výrazu“ malinko alergická. Abych byla upřímná, Zatmění mě zklamalo víc, než jsem byla v počátku ochotná si připustit. Připadá mi to celé plytké, narychlo udělané – zkrátka „kuj železo, dokud je žhavé“. Ale vůči nám, milovníkům upířích knih, to není fér. Tak snad příště – 45%.

Film: Milý Johne (USA)

Režie:Lasse Hallström

Žánr: Romantický/drama

Hrají: Channing Tatum, Amanda Seyfried, Richard Jenkins, Henry Thomas, Scott Porter

Hodnocení:****

S rolemi pětadvacetileté herečky Amandy Seyfried se v posledních letech roztrhl pytel. Především v posledních pěti letech na vás mohla blondýnka vykouknout z televizních obrazovek. Do podvědomí diváků se dostala coby fiflenka z teenage komedie Protivný sprostý holky, o čtyři roky později si zapěla po boku Meryl Streep v muzikálu Mamma Mia a za poslední rok ztvárnila hlavní role v dramatech Milý Johne (Dear John) a Chloe. A právě v těchto dvou rolích herečka dokázala, že v ní herecký talent opravdu dřímá a má na to, aby s přehledem zvládla i hlubší role.

Romantické drama Milý Johne (Dear John) vzniklo na základě stejnojmenného románu od Nicholase Sparkse. Díky tomu se můžeme těšit na emocemi nabitý příběh, který vás nenechá v klidu. A přesně to se opravdu stalo. Příběh mladé studentky Savannah (Amanda Seyfried) a vojáka Johna Tyreeho (Channing Tatum) se odehrává uprostřed léta, které této vášnivé lásce opravdu přeje. Mladí lidé se sice poznají zcela náhodně (John „zachrání“ dívčinu kabelku, která jí upadne do moře), ale již od počátku je jasné, že se mezi dvojicí vytvoří něco velmi silného.

Avšak po dvoutýdenní dovolené musí John, který žije pouze se svým otcem, znovu nastoupit do služby.

Po dobu, kdy je na misích v různých koutech světa, si se Savannah píše a hned, jak se mu naskýtá možnost, jede domů, aby se jí mohl věnovat, stejně jako otci, který se stále víc uzavírá do sebe a věnuje se jen své zálibě – mincím. Jenže pak přijde jedenácté září, které navždy změní všem život. Dopisy od Savannah najednou nemají tak častý interval a John podvědomě tuší, že něco není v pořádku. Odpověď na své pochyby přeci jen dostává v dopise, který k němu dorazí po dlouhých týdnech. Jeho milá mu oznamuje, že se s ním rozchází. A aby toho nebylo málo, dodává, že se co nevidět vdá. John je z této informace zdrcen, ale zároveň si moc dobře uvědomuje, že nyní nemá žádnou možnost, jak Savannahniho rozhodnutí zvrátit. Možná proto se záměrně uvrhává do nebezpečných situací a možná proto se jednoho dne ocitne v nemocnici v Německu, protože byl postřelen.

Vzápětí však osud uštědří mladému vojákovi další ránu. Zjišťuje totiž, že je jeho otec v nemocnici a jeho stav je vážný. John se s ním snaží na poslední chvíli usmířit, protože si uvědomuje, že se k otci nechoval vždy spravedlivě. Po několika dnech jej otec ale stejně navždy opustí. Mladý muž, najednou tak osamocený, vyhledá Savannah, aby si vyříkali to,co zůstalo nevyřčeno. Dozvídá se, že jejím vyvoleným se stal dlouholetý rodinný přítel, a to proto, že mu diagnostikovali rakovinu, kterou nelze léčit. Navíc má její nemocný manžel syna, který trpí autismem. John během návštěvy u své dávné lásky zjišťuje, že se vdala nejspíš ze soucitu než z lásky, zároveň je mu ale jasné, že má pramalé šanci získat ženu svého srdce zpět.

Milý Johne je silné drama, které sice někdy může působit trochu kýčovitě, přesto Amandě Seyfried uvěříte každou slzu v oku a stejně tak i smutek v očích Channinga Tatuma. Můžete si myslet o knihách Sparkse cokoliv, ale atmosféra a prožitek, který poskytují, se vás musí aspoň trochu dotknout….V tomto filmu taktéž…

Film: Nezapomeň na mě (USA)

Režie: Allen Coulter

Žánr: Drama

Hrají: Robert Pattinson, Emilie de Ravin, Pierce Brosnan, Chris Cooper, Martha Plimpton, Lena Olin, Amy Rosoff, Tate Ellington, Christopher Clawson, Meghan Markle, Ruby Jerins

Hodnocení: **** + 1/2*

O snímku Nezapomeň na mě (Remember Me) se horlivě diskutovalo již týdny před samotnou premiérou. Pochlebovači polemizovali o tom, jestli je Rob Pattinson, který v dramatu z dílny Allena Coultera ztvárnil hlavní roli, schopen zahrát víc než dva mimické projevy, fanynky slavného Edwarda Cullena naopak již nedočkavě očekávaly, jak se jeden z nejkrásnějších mužů planety blýskne ve své nové roli. Ruku na srdce, první skupina doufala, že Pattinson potvrdí její teorie, že mu herecký um nebyl dán do vínku, druhá skupina se spíš těšila na svého miláčka, aby mohla vzdychat nad jeho hezky vyhlížejícím obličejíčkem a čekala spíš americkou limonádu skrze níž by si herec upevnil svou pozici světové herecké star. Kdo měl tedy pravdu? Překvapivě – nikdo. Uběhly totiž téměř čtyři týdny od oficiální premiéry a o Nezapomeň na mě se pořád žhavě diskutuje. Proč? Je to snadné. Film předčil všechna očekávání, Pattinson ukázal, že přeci jen hrát umí, čímž vypekl všechny škarohlídy, a teen fanynky neví, jak si novou Robertovu roli vyložit, zvláště pak mají problém ty dívky, které jaksi netuší, co že se stalo 11.září 2001. Nyní si ale pojďme probrat, co se snímku vyvedlo a co mohlo být o trochu lepší.

Každý z nás má svá tajemství a životní tragédie. Své o tom ví jednadvacetiletý Taylor Hawkins (Robert Pattinson) i Ally Craig (Emily de Ravin). Oba totiž ztratili své nejbližší. Taylor se nemůže smířit se smrtí svého bratra Michaela a Ally se coby malá holčička stala svědkem vraždy své matky (Martha Plimpton). Každý z nich se se svou ztrátou srovnává po svém. Taylor se uzavírá do sebe a doufá, že jeho revoltující já mu pomůže překonat bolest, kterou neustále pociťuje. Po ránu vysedává v kavárně, kam chodíval s bratrem, odpoledne se věnuje mladší sestře Caroline (Ruby Jerins), z které se stává introvertní človíček, který je přesvědčen o tom, že ji otec Charles (Pierce Brosnan) nemá rád, a svůj smutek vkládá do kreseb. Po večerech si pak Taylor občas užije s nějakou dívkou nebo vyrazí se spolubydlícím Aidanem (Tate Ellington) ven. Jednoho takového večera se připlete do rvačky a je zatčen místním policistou (Chris Cooper). Aby se mu pomstil za nespravedlivé zadržení, rozhodne se, že svede jeho dceru Ally.

V tomto okamžiku dostává film jasný směr a citlivě dokumentuje rodící se lásku mezi hlavními hrdiny, které spojuje také skutečnost, že oba pociťují prázdnotu po člověku, který je před lety (ne)dobrovolně opustil. To, co zpočátku vzniklo pouze jako odplata, se však brzy vymkne hlavnímu hrdinovi z rukou. Začne totiž s krásnou Ally trávit víc času a zjistí, že právě v ní nejspíš našel spřízněnou duši. Právě díky ní si mnohé uvědomí a dokáže se lépe srovnat s některými těžkými životními situacemi. Stojí po jeho boku vždy, když to potřebuje. Dokáže jej utěšit po hádce s otcem a dává smysl jeho životu. Stala se součástí jeho rodiny. Jenže žádné štěstí nemůže trvat věčně. Ally se totiž jednoho dne dozví, co Taylora motivovalo k tomu, aby si s ní začal, a bez otálení jej opustí. Mladý muž tak zůstává opět sám. Život mu znovu ukázal svou nemilosrdnou tvář. Aby toho nebylo málo, jeho mladší sestra, kterou nade vše miluje, se ocitne v těžké situaci, s čímž se Tyler těžko srovnává. Nakonec mu ale opět pomůže Ally, která se rozhodne, že mu odpustí.

Zdá se, že Tylerův život opět nabírá ten správný směr. Má po boku milující ženu, mladší sestřička Caroline ustála těžkou životní zkoušku a vztahy s otcem se také začínají lepšit. Jenže osudu jen stěží poručíte. Jedno slunečné ráno totiž vše nenávratně zničí. Den, který se zaryl do paměti všech Američanů – 11.září 2001.

Film Nezapomeň na mě rozhodně nepatří do kategorie hollywoodských slaďáků, které budou mít rekordní návštěvnost. Právě naopak. Jde o nekomerční snímek, avšak právě v tom je jeho síla. Vypráví originální příběh, který skončí tak neočekávaně, že vám nezbyde nic jiného, než nevěřícně kroutit hlavou.

Snímek se v podstatě snaží říci, že podobné osudy mohou sbližovat, stejně tak ale i to, že osud někdy nelze odvrátit. Někdy nezbývá nic jiného, než si milovanou osobu uchovat v srdci takovou, jakou jsme ji znali, než nás navždy opustila. Možná, že nezapomeneme nikdy. Avšak tenhle film rozhodně patří mezi ty, které si budete pamatovat! Ona syrová atmosféra vás naprosto pohltí, chemie mezi Pattinsonem a Ravin je téměř hmatatelná a nutno dodat, že Pattinson vystřihl několik výborných scén, za které si opravdu zaslouží pochvalu (scéna v otcově pracovně poté, co se nedostavil na Carolininu výstavu, doprovod sestry do školy a následná scéna ve třídě, závěrečná scéna v „Dvojčatech“). Dokonalou atmosféru filmu navíc doplňuje i výborně vybraná hudba. Za pochvalu určitě stojí i vynikající výkon Ruby Jerins, zdá se, že roste další herecký talent, stejně jako Pierce Brosnana a Chrise Coopera. Originálně vymyšlený závěr snímku dokazuje, že se o tomhle dramatu diskutuje právem! Vřele doporučuju!