Nej skladby na albu: Playing Good, Turn It Off, All I Wanted, Decode
Americká punková partička Paramore je na hudební scéně už šest, avšak pozornosti se dočkala až před dvěma lety, tedy v době, kdy byl do světa vpuštěn první díl z Twilight ságy, Stmívání. Na soundtracku k filmu se totiž objevily její dva songy – Decode a I Caught Myself. Díky tomu na sebe skupina Hayley Williams strhla pozornost. Nutno však dodat, že by si Paramore opravdu zasloužili pozornost a respekt, dělají totiž poměrně příjemnou muziku, na které ujedete a ani nevíte jak.
Album (v pořadí již druhé) nabízí mix rockových písní, které sice nejsou nikterak přelomové, přesto však sympatické. Hayley Williams má nesmírné charisma a její projev je přesvědčivý. Zdá se ale, že se lépe cítí v rychlejších skladbách, kdy má za zády celou kapelu (Playing Good, Turn It Off). Nicméně to neznamená, že by jí klidnější polohy neslušely. Naopak, v The Only Exception či Misguided Ghost dostává její hlas jiný rozměr a rozhodně to není na škodu. Na druhou stranu je však lepší zaměřit se na skladby, v kterých si je kapela víc jistá, než se snažit „ubrat“, zařadit na desku balady a pak se u nich malinko trápit.
Hayley Williams, ačkoli na to nevypadá, je dominantou Paramore, a dělá tuhle kapelu zajímavou. O jejím talentu svědčí i coververze skladby Use Somebody od Kings Of Leon.
Nicméně bez jakéhokoliv „nadržování“ lze říct, že na Brand New Eyes snad není jediná skladby, která by nějak výrazně nudila. Milovníky „nekomplikovaného rocku“ určitě potěší hitovky Where The Lines Overlap, All I Wanted (odkud tahle křehulka asi tahala výkřik, který nelze přeslechnout uprostřed skladby?) či Careful. Playlistem profrčíte jako nic. Chuť pokračovat ve vás ale nikterak neklesá, což je dobré znamení. Proto zapomeňte na Paramore, jakožto na kapelu, která napsala písně do Twilight, a zapamatujte si ji jako mladou partičku, která zkrátka umí. A to v dost vysoké kvalitě!
Nej skladby na albu: Neklid, VeSmíru, Nenávratná, 17B
Písničkář Tomáš Klus má sice na svědomí teprve dvě alba, ale i přesto patří mezi nejtalentovanější sólové zpěváky na české hudební scéně. Bývá často přirovnáván k Richardu Krajčovi či Jaromíru Nohavicovi. Co je na tom pravdy? Něco rozhodně ano. Má totiž vyprávěčský talent, oproti debutu Cesta do záhu(d)by také vypiloval své texty. Ještě jedna věc se oproti debutu změnila – zatímco na prvotině byl Klus více rozverný, na novince je více vyrovnaný a odpustil si některé rádoby vtípky. Hlavní uzávěr splínu je vlastně směsicí veselých a melancholických skladeb. Album zahajuje vynikající skladba Neklid s nesmírně silným refrénem. Na veselejší notu zpěvák zahraje hned v druhé DA.Muklův meč, zatímco v hitu VeSmíru se vzneseme do světa melancholie. Nutno říct, že právě tato píseň patří mezi jednu z nejvypilovanějších skladeb na desce. Této baladě hravě konkuruje i křehký duet Nenávratná (hostuje Dana Marková) pouze za doprovodu klavíru a španělky. K rozveselení slouží určitě kousky jako AsiJat a Eva, Lenka, která se tak trochu nese v duchu country, či LeHomole. Revoltující nádech má naopak Psáno u zpráv.
Hlavní uzávěr splínu je velmi originální deska, která se nebojí být osobní (Z deníku (Grušence); Markétce – věnována Jaromíru Nohavicovi). Právě v těchto písních Klus dokazuje svou textařskou obratnost, která je snad bezmezná. Stejně tak je ale originální a svůj písni 17B, v které byste zvukově mohli zaslechnout No Name („Ať zůstane strom stromem a člověk člověku blíž, jestli mám umřít, tak honem, ať nejsem na obtíž…“). Závěr alba pak obstarala píseň Navěky, kde hostují Aneta Langerová a Marek Ztracený. Skladba byla napsána k filmu Anglické jahody.
Tomáš Klus je velmi plodný muzikant, nahrát řadové album o šestnácti skladbách, to se dnes hned tak nevidí. Přesto je tento počin vkusný, kvalitní a mnohem lepší než debut. Můžeme tedy říct, že se Tomáš Klus coby muzikant stále vyvíjí. Už se těším na třetí album, nejspíš bude (opět) téměř dokonalá…
Interpreti: Death Cab For Cutie, Band Of Skulls, Thom Yorke, Lykke Li,The Killers, Anya Marina, Muse, Bon Iver And St. Vincent, Black Rebel Motorcycle Club, Hurricane Bells, Sea Wolf,Ok Go, Grizzly Bear, Editors, Alexandre Desplat, Eskimo Joe, Solar Midnite,
Název desky: Soundtrack – New Moon (Twilight sága)
Forma nosiče: CD
Vydavatelství: Warner Music
Počet písní: 17
Total time: 64:43
Hodnocení: *** +1/2*
Nej skladby na albu: Meet Me At The Equinox, Friends, Possibility, New Moon (The Meadow)
Autorka Twilight ságy, Stephenie Meyer, říká, že se při psaní jednotlivých dílů ságy nechává inspirovat svou oblíbenou muzikou. Do soundtracků, které vychází ve dvou formách – jeden soundtrack je tvořen samotnou autorkou, zde jsou její oblíbené skladby, další je utvořen přímo pro ten který díl ságy, přihlíží se samozřejmě i na vkus samotné autorky; se přitom snaží vybírat současné kapely, které nejvíc „frčí“ a které jsou oblíbené především mezi mladými lidmi. Pokud patříte mezi čtenáře ságy, nemohli jste si nevšimnout, že Meyer často vzpomíná kapelu Muse, dokonce tvrdí, že mnohé zápletky by nevznikly, kdyby nebylo jejich muziky.
Ačkoli jsem se již několikrát přesvědčila, že má tato literární novodobá velikánka dobrý vkus, s poslechem soundtracku k Novém měsíci (New Moon) jsem dlouho otálela. Možná proto, že i na samotný film se sesypala katastrofická kritika, takže, ehm, co by se dalo čekat od soundtracku? A světe div se, soundtrack je v mnoha ohledech lepší než film. Našemu českému písečku budou interpreti na albu asi neznámí, ale za zmínku stojí „profláklí“ umělci jako Thom Yorke z Radiohead, The Killers, Muse či The Editors. Ale pozor, Twilight sága pomáhá objevovat i zcela nové kapely. V našich končinách si nyní celkem slušně vede formace Death Cab For Cutie se skladbou Meet Me At The Equinox, která boduje i v našich hitparádách. Ačkoli právě tato skladba patří mezi jednu z nejlepších na albu, mně osobně se velmi líbí úderná Friends z dílny Band Of Skulls. Mnozí fandové Thoma Yorka nemohli pochopit, jak tak nezávislý umělec, jakým Yorke beze sporu je, mohl dovolit, aby jeho písně zazněly právě v tomto filmu. Nutno ale říct, že jeho Hearing Damage tvoří s příslušnou scénou jeden z nejsyrovějších okamžiků snímku.
Bella Swanová je v depresi. Edward Cullen se s ní rozešel. Měsíce plynou, dívka nehybně sedí, vypadá jako hromádka neštěstí a vy najednou uslyšíte mrazivý hlas švédské zpěvačky Lykke Li. Poslouchat její píseň Possibility je opravdu zážitek. Škoda, že na internetu není o této nadané umělkyni skoro žádná zmínka.
Dá se říct, že oproti předešlému soundtracku, obsahuje tento soundtrack mnohem víc citlivějších písní, nejspíš i proto, že film sám o sobě je laděn spíš v depresivním duchu. Mezi výborné skladby určitě patří White Demon Love Song, kde The Killers opět nabrali dech a prokázali, že ještě umí napsat kvalitní skladbu, ačkoliv o tom mnozí po vydání alba Day&Age pochybovali. V citlivém duchu se pohybuje i nádherně snivá Satellite Heart od Anye Mariny či Rosyln od Bon Iver & St. Vincent.
Jak už jsem uvedla výše, Stephenie Meyer miluje skupinu Muse, proto asi nikoho nepřekvapí, že i na tomto albu zazní jejich skladba. Tentokrát se jedná o zremixovanou verzi I Belong To You z nového počinu The Resistance. Já osobně musím říct, že tuto verzi vůbec nemusím a ještě víc mě naštvalo, že kdybych nebyla v pozoru, ve filmu bych ji skoro ani nezpozorovala Takže, mínusový bod
Do trochu optimističtější nálady se dostaneme spolu se singlem The Violet Hour od Sea Wolfa. Škoda, že je tohle jméno u nás opět zcela neznámé, třeba se to se ságou trochu změní. Mohli by The Editors propůjčit do tohohle soundtracku blbou píseň? Nemohli. Tom Smith zase s úderností bije do piána, a tak z No Sound But The Wind vzniká procítěná píseň, kterou si zamilujete.
Avšak až na závěr uslyšíme to nejlepší. Na scénu totiž přichází francouzský skladatel Alexandre Desplat, který tak obsadil místo Cartera Burwella. Jeho píseň New Moon (Meadow) je něco tak nádherného, až to skoro nelze popsat. Z písně vycítíte každou emoci, každou uroněnou slzu, každý intimní okamžik. Nádherný závěr alba.
Některé kompilace obsahují ještě dvě další skladby, ale vzhledem k tomu, že tomu tak není u všech, nebudu dvě bonusové skladby blíže rozebírat. Závěrem tedy stačí už jen říct, že je tento počin velmi pochmurně laděn, nicméně obsahuje mnoho krásný skladeb a představuje nám mnoho neznámých, byť talentovaných umělců. Vždycky si proto toto album ráda poslechnu. Minimálně úžasný Alexandre Desplat za to stojí…
Interpret: Michal Hrůza a Kapela Hrůzy (Česká republika)
Název desky: Napořád
Forma nosiče: CD
Vydavatelství: Universal
Počet písní: 12
Total time: 39:56
Hodnocení: ****
Nej skladby na albu: Katamarán, Píseň labutí, Napořád, Pasewalk
Michal Hrůza se se svou doprovodnou kapelou, která si říká příznačně Hrůzy, po dvou letech opět zavřel do studia, aby natočil druhé sólové album, které nazval Napořád. Desku o dvanácti singlech produkoval Pavel Karlík a zapojili se i sami členové kapely – Aleš Zenkl a Karel Heřman – stejně jako sám Hrůza. Už několik měsíců před vydáním CD v rádiích vévodila na prvních příčkách skladba Napořád, takže nezbývalo, než si počkat, co album jako takové přinese, leč se dalo očekávat, že Michal Hrůza opět přijde s velmi zajímavým materiálem.
Předpoklad se stal realitou – Napořád otevírá dynamická píseň Lunární partnerství, které dominuje specifický Hrůzův rukopis, který je zkrátka nezaměnitelný. Ihned poté přijde první z vrcholů alba, vynikající singl Katamarán, ve kterém zpívá „I já mám svý malý tajemství, kdybych moh vrátit čas, udělám to samý ještě jednou zas“. Na první pohled se jedná o zcela obyčejné rýmy, ale zpěvák jim dokáže vtisknout takový specifický nádech, že si píseň okamžitě oblíbíte. O singlu Napořád již není třeba se nějak zvlášť zmiňovat. Zazněl totiž tolikrát z rádií, že si jej museli zapamatovat i odpůrci Hrůzovy tvorby.
Michal Hrůza nejspíš rád skládá duety a velmi rád si do duetů vybírá charismatické zpěvačky. Tentokrát si do niterné balady Píseň labutí pozval Katarínu Knechtovou a vystřihli spolu skvělý duet, jejich hlasy spolu až neuvěřitelně ladí Zpěvák zřejmě usoudil, že je třeba se tu a tam odpoutat od melancholie a složil na novinku i několik velice pozitivních a veselých skladeb – jednak se jedná o skladbu Hotel Morava, která pojednává a o jednorázovém dostaveníčku mezi Pražákem a dívkou z Moravy (v písničce mi hodně vadí Hrůzovo dlouhé „včíííl“), a také o skladbu Sofie z Moulinu, inspiraci skladatel tentokrát hledal mezi filmy. Do melancholických vod se opět přesuneme se skladbou Ještě to v sobě hledám, ve které mě nejvíce zaujala Hrůzova poetická obratnost („Na polštářový hoře ležíme, o nebezpečí lože toužíme, ostří ostrého nože cítíme, o smrti mrtvého moře nevíme, na všechno odpověď nemám, ještě to v sobě hledám“) doplněná výraznými kytarami. Reakcí na facebookovou mánii je nejspíš singl Žádost přátelství, která je docela dost nad věcí, stejně jako vtipná Motorka, která by posluchače mohla v prvním momentu dost dobře zmást
Velmi citlivě vstupujeme do poslední části alba. Nejprve se dozvíme, jaká je Pravda o Spidermanovi. Píseň začíná váhavě za doprovodu klavíru, pak však Hrůza nasadí silný refrén a opět vyhrává na body. Krásnou melancholií nás zpěvák zaplaví v písni Pasewalk, která je tak citlivá, textově vyzrálá, až skoro musíte zamáčknout slzu. Z nostalgických myšlenek vás na úplný závěr vytrhne vtipná Budu ti vyprávět, kterou Michal Hrůza složil exkluzívně pro televizní seriál Vyprávěj.
Michal Hrůza nezklamal ani s druhým albem. Naopak. Opět potěšil, možná víc než s předešlým počinem Bílá velryba. Album je vyvážené, obsahuje jak nesmírně silné písně, tak skladby, které vás pozitivně naladí. Neberu singly jako Motorka za špatné, právě naopak, jsou vtipně napsané a rozhodně potěší. Jsem tedy ráda, že i tentokrát můžu s klidným svědomím říct, že Michal Hrůza a Kapela Hrůzy zas natočili výbornou desku a doufám, že „trojka“ nezklame a udrží si standard.
Nej skladby na albu: Crawl, Use Somebody, Manhattan, 17, Revelry
Tak dlouho otálet s poslechem čtvrté desky americké formace Kings Of Leon je celkem neslýchanost. Teď, když tuhle výbornou desku sjíždím několikrát denně, to už vím taky. Nevím sice, co jsem původně čekala, že z klanu Followillců vyleze, ale tak kvalitní a nápaditou desku jsem nečekala ani v těch nejpozitivnějších snech První část desky začíná velmi pochmurně, především skladba Closer ve vás zanechá velmi syrový pocit nenaplněnosti. Jako v mrákotách se ocitnete během druhého singlu Crawl, jehož dominantou jsou především výrazné kytary a „nevycválaný“ hlas Caleba Followilla. Ano, tahle formace vás opravdu zasáhne. Své písně dře až na kost, vyvolává ve vás chvění i nadšení, donutí vás zamyslet se, a ještě, než si rozmyslíte, jestli ji pro její nápaditost milovat či odsuzovat, jste raz dva u třetího singlu Sex On Fire. Pokud nepatříte mezi prudiče, neotočíte se ke Kings Of Leon zády se zdviženým prostředníčkem jenom proto, že tahle píseň z nich udělala hvězdy, ale vyposlechnete si v klidu tuto vypalovačku a ještě si v pohodě budete poklepávat nohou do rytmu. Každá skupina musí s něčím prorazit, no ne? No, a Kings Of Leon se to holt podařilo s tímhle singlem. Ihned poté přichází na řadu další hit – Use Somebody. Právě ve dvou výše zmíněných skladbách prokazuje formace největší hitový potenciál a je mi celkem záhadou, jak je možné, že u nás až tak frekventovaná nebyla. Nebo je to tím, že neposlouchám rádio?:-)
Příjemné zklidnění přichází spolu s druhou částí alba, v písni Manhattan mi Caleb projevem trochu připomíná Johnyho Borella z Razorlight, ale nápodobu neřeším a dál si proplouvám tímto výborným albem, které mě utvrdilo v tom, že ještě pořád může vzniknout nápaditá kytarovka, která nesází na přemíru patosu! V příjemném rytmu vás houpe i Revelry, která je však pouze jakýmsi tichem před bouří. Pak totiž přichází tepající singl 17, můj největší favorit, a zoufalé zvolání zpěváka Caleba Followilla „Oh, She´s Only Seventeen“. Píseň je vystavěna na efektu „ticha a gradace“, což je asi její největší předností. Ostrá kytara v pozadí už jen dokonale dokresluje atmosféru singlu. Pomalu se chýlíme ke konci, ještě je před námi ale song Notion, ve kterém opět Kings Of Leon vstřebávají to, čím nás dostali v předešlých písních. Zas a znovu slyšíme silné melodie, dominantní kytary a přesvědčivý Calebův hlas. I Want You si s vámi hraje, dráždí vás a je sakra „svůdná“. Melodie krásně tepe, je houpavá, dráždivá a nikam vás násilím necpe. Vy zkrátka jen posloucháte a jste spokojení, což je hlavním posláním muziky, nebo ne? V předposlední Be Somebody ještě Followillovic rodinka trochu vystrkuje růžky, ale definitivně se zklidní v závěrečné, nesmírně silné Cold Desert, která je nádhernou tečkou za skvělým albem…
Kings Of Leon vydali desku, při jejímž poslechu se vám dost často tají dech, ať už při svižnějších skladbách či skladbách tak citlivých, jako je třeba například ta poslední jmenovaná. Faktem ale zůstává, že je tahle deska kvalitní, nadupaná hity a s největší pravděpodobností vás dostane stejně jako mě. Zkuste jí dát šanci, určitě neprohloupíte!
Americká punková partička Paramore je na hudební scéně už šest, avšak pozornosti se dočkala až před dvěma lety, tedy v době, kdy byl do světa vpuštěn první díl z Twilight ságy, Stmívání. Na soundtracku k filmu se totiž objevily její dva songy – Decode a I Caught Myself. Díky tomu na sebe skupina Hayley Williams strhla pozornost. Nutno však dodat, že by si Paramore opravdu zasloužili pozornost a respekt, dělají totiž poměrně příjemnou muziku, na které ujedete a ani nevíte jak.
Takže, mínusový bod 
